8. pěší pluk Slezský Místek a bitva o Czajankovy kasárna
3. 3. 2019
Mgr. Martin Ivan
Město Frýdek – Místek leží na rozhraní Moravy a českého Slezska ve východní části České republiky. 14. března 1939 došlo v tehdy ještě samostatném Místku k jedinému ozbrojenému střetu česko – slovenské armády tak zvané druhé republiky s německými okupanty. Tohoto boje, nazývaného bitva o Czajankova (Čajankova) kasárna, se účastnili příslušníci 8. pěšího pluku Slezského.
8. pěší pluk Slezský Místek a situace u pluku před bojem
Pluk vznikl v době 1. světové války v československých legiích v Rusku. V letech 1938 a 1939 byl velitelem pluku plukovník pěchoty Florián Eliáš. Velitelství s III. praporem, náhradním praporem a rotou doprovodných zbraní mělo posádku v Místku, I. prapor ve Slezské Ostravě a II. prapor v Novém Bohumíně.
III. prapor měl stejně jako ostatní dva prapory tři pěší roty (9., 10., a 11.) a kulometnou rotu, s číslem 12. Sídlil v Místku ve dvoupatrovém objektu bývalé textilní továrny, patřící továrníku Czajankovi. Tato budova dnes již nestojí a její existenci a událost ze 14. března připomíná památník v parku. Kolem kasáren vedla cesta, dnešní Hlavní ulice, do Frýdku.
Dne 12. prosince 1938 dostalo velení pluku rozkaz ponechat u jednotek pouze mírovou zásobu střeliva (16 nábojů pro pistoli, 30 pro pušku, 100 pro lehký a 250 pro těžký kulomet). 19. prosince 1938 byla zrušena pohotovost a v únoru 1939 přišel rozkaz odevzdat do divizního skladu těžké kulomety a průbojné střelivo.
Dne 14. března 1939 v 11 hodin vydal Hlavní štáb v Praze rozkaz držet jednotky v kasárnách a zabránit jejich případnému střetu s Němci. Velení armády už vědělo, že se Německo připravuje na okupaci českých zemí. O možnostech obrany se mělo jednat až podle výsledků cesty prezidenta Háchy do Berlína. Po 14. hodině dostal velitel pluku plk. Eliáš ze štábu sboru rozkaz spálit tajné a mobilizační spisy. Před 18. hodinou byli velitelé praporů informováni o příjezdu wehrmachtu a dostali rozkaz neklást odpor.
Politická situace
14. března 1939, krátce po té, co se dozvěděl o odtržení Slovenska, odjel státní prezident, Dr. Emil Hácha, odpoledne z pražského Wilsonova nádraží vlakem do Berlína. Brzy ráno druhého dne jej přijal osobně Adolf Hitler.
Bez skrupulí prezidentovi sdělil, že v šest hodin překročí německá armáda hranice českých zemí a pokud narazí na odpor, nekompromisně jej zlomí. Zaskočený Hácha se zhroutil a musel jej ošetřit lékař. Před čtvrtou hodinou ranní nařídil české vládě, aby okupantům nekladli odpor, a podepsal prohlášení, v němž uvedl, že mu nezbývá než vložit osud českého národa do Hitlerových rukou.
Přestože dokument o vzniku protektorátu Čechy a Morava vznikl teprve 15. března ráno, nacistické jednotky vjely na sever Moravy a do Slezska už předchozí den večer. Důvodem byly obavy, aby strategickou průmyslovou oblast před nimi neobsadila armáda sousedního Polska, které mělo o tuto část Slezska zájem.
První němečtí vojáci překročili hranice v prostoru Moravské Ostravy 14. března kolem 17.30 hodin. Jednotky VIII. sboru a pluku SS „Leibstandarte Adolf Hitler“ dostaly rozkaz obsadit Moravskou Ostravu a Místek. Dvě německé kolony 84. pěšího pluku plk. Stoewera ze sestavy 8. divize gen. Kocha směřovaly přímo do Místku.
Kolem 18. hodiny dorazilo říšské vojsko do centra Místku a s pomocí místních nacistů obsadilo úřady. Okresní hejtman Cidlík, který byl původně informován pouze o průjezdu německých jednotek směrem od Příbora na Slovensko, nařídil policii, aby složila zbraně.
Situace v Czajankových kasárnách 14. března 1939 večer
V den boje pobývalo v Czajankových kasárnách asi 300 vojáků. Většina byli nováčci, kteří narukovali teprve 1. března a neabsolvovali prozatím ani základní výcvik. Již vycvičení starší vojáci byli odveleni z velké části na Slovensko a Podkarpatskou Rus, aby posílili tamní jednotky. U III. praporu tak zůstalo vycvičené mužstvo jen pro dozorčí a strážní službu, stejně jako u zbytku pluku. Kromě nich zde bylo přibližně 30 aspirantů a délesloužících poddůstojníků.
V 18 hodin začal na 12. rotě kurz polštiny. Za každou rotu se ho měli zúčastnit po jednom délesloužícím poddůstojníkovi a jednom aspirantovi. Kurz vedl tehdejší příslušník plukovní spojovací roty, poručík Karel Martínek. Martínek polštinu dobře ovládal, protože jeho maminka byla Polka. Po její smrti navíc vyrůstal u tety v Českém Těšíně.
Na kurz se přišel podívat i velitel 12. kulometné roty III. praporu kapitán Karel Pavlík. Kromě Martínka a Pavlíka byl v kasárnách přítomen i velitel praporu podplukovník Karel Štěpina, který právě přišel z velitelství pluku do své kanceláře.
Začátek boje o kasárna
Po 18. hodině zavedl velitel stráže svobodník Přibyla do stráže u brány Czajankových kasáren vojína Sagana. Oba slyšeli projíždět motocykly, ale ve tmě je nerozeznali. Informovali o tom velitele praporu pplk. Štěpinu. Ten se domníval, že jde o nějaký povolený průjezd.
Přibližně v 18 hodin a 20 minut přijely ke kasárnám další vojenské jednotky. Z auta vystoupil německý důstojník a šel k bráně kasáren. Strážný vyzval důstojníka k zastavení, ale německý důstojník neuposlechl a volal na stráž, aby se vzdala. (To ovšem stráž bez příkazu svého velitele udělat nesmí.)
Strážný Sagan sundal pušku z ramene a zakřičel: „Stůj“! Důstojník poté vytáhl pistoli, vystřelil po strážném a lehce ho zranil na hlavě. Strážný hned opětoval palbu a důstojníka zasáhl. Ten padl na zem. Velitel stráže Přibyla, který stál venku, vyhlásil stráži povel: „Do zbraně“! Pak zavřel branku za vojínem Saganem, který ustoupil na dvůr kasáren. Ostatní strážní zahájili střelbu z oken strážnice, která byla vedle brány, a rozhořela se přestřelka mezi nimi a německými vojáky na ulici. Svobodník Přibyla poté informoval o situaci velitele praporu pplk. Štěpinu.
K boji o Czajankovy kasárna tak vlastně došlo omylem, chybou německého důstojníka. Místo aby stráž vyzval k přivolání velitele stráže a následně velitele nebo dozorčího útvaru, snažil se přimět ke kapitulaci již strážného u brány. Pokud by dodržel správný postup, k boji by pravděpodobně vůbec nedošlo a posádka kasáren by se po konzultaci s nadřízeným velitelstvím vzdala.
Obrana Czajankových kasáren
Už během příjezdu kolony ke kasárnám se v budově ozýval pokřik: „Němci jsou tady“! Po prvních výstřelech vyběhli účastníci kurzu polštiny z učebny vedení kpt. Karlem Pavlíkem, který okamžitě začal organizovat obranu a svým zástupcem jmenoval por. Martínka.
Byl vyhlášen bojový poplach a kpt. Pavlík vypnul elektrický proud, aby vojáci v osvětlených místnostech nebyli zvenčí vidět. Zatím co u brány probíhala přestřelka mezi strážnými a německými vojáky, důstojníci v kasárnách nechali otevřít zbrojní sklad a vydat zbraně a střelivo. Obránci měli pouze pistole, pušky a lehké kulomety, střeliva bylo málo. Kromě mírové zásoby byla v kasárnách munice jen pro nejbližší ostré střelby. Kapitán Karel Pavlík proto rozkázal pálit i slepými náboji, aby alespoň nepřítele zastrašili.
Do obrany kasáren se postupně zapojilo asi 50 vojáků, protože většina nováčků ještě zbraně neovládala. Obránci obsadili okna na chodbách i v místnostech. Někteří vojáci, včetně kpt. Pavlíka, který měl lehký kulomet, vylezli na střechu. Postupně odrazili tři útoky na kasárna. Němci je neustále vyzývali k zastavení palby, ale obránci jejich výzvy ignorovali a pokračovali v boji proti přesile. (Není přesně známo, kolik vojáků Němci nasadili.)
Když selhal první pokus obsadit kasárna, němečtí důstojníci nechali jednoho svého vojáka rozstřílet z protější budovy finančního úřadu světla na ulici, aby se mohli k budově přiblížit ve tmě. Němečtí vojáci, vyzbrojení těžkými kulomety, vedli palbu z budov naproti kasárnám. Obsadili také protější park, dnešní park Petra Bezruče, kde se kryli za stromy a ztěžovali výhled obráncům reflektory aut namířenými na kasárna.
Němci přitáhli před budovu protitankový kanón a začali kasárna ostřelovat. Protitanková střela zasáhla i kancelář velitele praporu, pplk. Štěpiny. Tomu se naštěstí nic nestalo, měl jen od omítky ušpiněnou uniformu.
Při jednom z útoků prorazil bránu kasáren německý obrněný vůz a kulometem postřeloval nádvoří. Byl ale střelbou z lehkého kulometu obránců přinucen vycouvat zpět na ulici. Údajně mu byla prostřílena přední pneumatika.
Kapitulace obránců kasáren
Velitel praporu pplk. Karel Štěpina sledoval boj o kasárna ze své kanceláře, odkud nemohl vyjít, protože sousedila se strážnicí a byla také pod palbou. Snažil se navázat telefonické spojení s velitelstvím pluku. Při telefonickém rozhovoru s plk. Eliášem obdržel rozkaz k zastavení palby a ke kapitulaci. Opakovaným povelem tedy zastavil palbu.
Poté pověřil por. Karla Martínka, který uměl německy, aby s improvizovaným bílým praporem (bílou blůzou prodavače z vojenského zátiší na smetáku) vyšel před bránu kasáren a zavolal velitele jednotky wehrmachtu. Nakonec sám s německým velitelem jednal o kapitulaci. Rozkaz k zastavení palby pravděpodobně zachránil životy obránců, protože jim docházelo střelivo a proražená brána již umožňovala útočníkům proniknout do kasáren.
Vojáci dostali rozkaz vypochodovat beze zbraní z kasáren a byli odvedeni k nedalekému Štursovu pomníku padlých z I. světové války. Pak Němci několik hodin prohledávali kasárna. Prošli všechny místnosti a při hledání zbraní rozházeli i postele na ložnicích.
Samotný boj probíhal přibližně od 18.20 do 18.50 hodin. Obránci kasáren neměli žádné ztráty na životech, jen asi dva lehce raněné. Oficiální čísla padlých Němci utajovali, ale odhadovalo se 8 až 18 mrtvých a asi 6 zraněných vojáků wehrmachtu.
Další osud obránců kasáren
Vojáci z Czajankových kasáren byli po boji na 10 dní internováni v kasárnách, kde je němečtí vojáci neustále hlídali. Posléze byli propuštěni domů. Důstojníci byli vyslechnuti a posláni do domácího vězení. Okupanti je nevystavili žádné perzekuci, částečně také kvůli snaze incident utajit. Boj o kasárna totiž odporoval oficiální zprávě, podle které německá armáda vstoupila do zbytku českých zemí na žádost prezidenta Háchy a vlády.
V následujícím týdnu dostaly útvary československé armády rozkaz povolit odchod Němcům, Slovákům, Polákům a Maďarům. Do měsíce byla armáda zrušena úplně.
Kpt. Pavlík a por. Martínek se stejně jako mnoho dalších důstojníků s okupací nikdy nesmířili a proto se záhy zapojili do odboje v místě svých bydlišť. Oba však byli během války gestapem zatčeni a převezeni do koncentračního tábora. Zatím co Martínek přežil, Pavlík byl za svou odbojovou činnost popraven.
Po válce se Martínek vrátil do armády a dosáhl hodnosti štábního kapitána. V roce 1946 byl při příležitosti návštěvy prezidenta Edvarda Beneše v Místku, u obnoveného 8. pluku, pozván na setkání s prezidentem. Po roce 1948 byl však zatčen komunistickou policií a za účast na údajném spiknutí odsouzen k mnoha letům vězení. Zemřel po propuštění zapomenut v roce 1975.
Bitva o Czajankovy kasárna ve filmu
Touto událostí byla inspirována divadelní hra z roku 1953 “Přísaha“, podle které byl natočen v roce 1956 film „Neporažení“. Obě díla však vznikaly v době komunistického režimu. Film proto zcela překrucuje historické události, aby potvrdil komunistickou ideologii.
Důstojníci prvorepublikové armády jsou jako sluhové kapitalistického státu během boje o kasárna vylíčeni zcela negativně. Velitel praporu jako nerozhodný slaboch, který spáchá sebevraždu, kapitán jako zbabělec, který je zastřelen vlastními vojáky, protože se chce vzdát a poručík jako alkoholik, kterého zastřelí při vyvěšování bílého praporu Němci.
Obranu kasáren řídí uvědomělý poddůstojník komunista a vojáci se nevzdávají, ale ustupují přes řeku. Snad do Polska.
Naštěstí komunistický režim padl a střet o Czajankovy kasárna mohl být díky archívům a výpovědi svědků popsán bez ideologického vlivu. Je ovšem pravda, že po letech si účastníci v některých vzpomínkách protiřečili a i někteří autoři článků dostupných na internetu se dopustili řady nepřesností.
Význam bitvy v českých dějinách
Přestože boj o Czajankovy kasárna představoval z hlediska následující 2. světové války pochopitelně jen malou vojenskou epizodu, jeho význam v našich dějinách je velký. Principiálně znamená to, že druhá republika se německé okupaci postavila na odpor, byť jen symbolicky na jediném místě. (Kromě toho se bránila také Maďarům na Podkarpatské Rusi.)
I když v roce 1947 pluk v rámci reorganizace armády zanikl, připomínají jeho příslušníky ve Frýdku – Místku ulice Pavlíkova a 8. pěšího pluku. V prostoru bývalých Czajankových kasáren stojí v malém parku pomník s nápisem: ZDE KLADL SE ZBRANÍ V RUCE 8. PĚŠÍ PLUK SLEZSKÝ DNE 14. BŘEZNA 1939 ODPOR NĚMECKÝM OKUPANTŮM. Každoročně se zde konají pamětní akce, obvykle i za přítomnosti členů klubů vojenské historie v dobových uniformách.
Použité prameny:
Bitva u Czajankových kasáren. Wikipedie
HABRNÁLOVÁ, Lenka: 14. březen 1939 ve Frýdku-Místku a jeho paměť v československých a českých dějinách. (bakalářská diplomová práce), MUNI Brno, internet
LANGER, Petr; TUREK, Vladimír: Rozhovor s posledním žijícím obráncem Czajankových kasáren. Svornost, internet
MAJER, Petr: Vězeň z Czajankových kasáren. Historický kaleidoskop, internet
MAREK, Jindřich: Zapomínaný hrdina z Czajankových kasáren. VHÚ Praha, internet
NEZBEDA, Ondřej: Střílejte i slepými. Česká posádka odrazila tři útoky německé přesily. Echo24.cz, internet
SKŘIPSKÝ, Marek: Kasárna, která bojovala. Ostrava online, internet
Náhledy fotografií ze složky Czajankova kasárna 1939
