Jesenicko v roce 1938

 

 

   Hraničářské pluky (HP) čs. armády začaly vznikat od léta 1937. Jejich úkolem bylo obsazovat objekty těžkého opevnění v pohraničí, tedy samostatné (izolované) pěchotní sruby a dělostřelecké (skupinové) tvrze. Jako první vznikl na základě výnosu Ministerstva národní obrany dne 15. srpna 1937 HP 4 s velitelstvím v  Hlučíně. Příslušníci HP měli pro odlišení na límci uniformy odznak ve tvaru psí hlavy a číslo pluku v trojúhelníku.

 

   Mužstvo HP bylo tvořeno příslušníky strážních jednotek (praporů), určených ke střežení budovaných a nově postavených objektů těžkého opevnění. Pro plánované početní stavy je ale bylo nutné doplnit větším počtem mužů především od pěších pluků. Doplňováni byli i příslušníky dělostřeleckých a ženijních pluků či telegrafních praporů.

   Pro službu u strážních praporů a následně HP byli vybíráni fyzicky zdatní vojáci, kteří museli být výbornými střelci z pušek i kulometů, hlavním faktorem byla ale státní spolehlivost. Tu prověřovalo v  místech bydliště četnictvo. Naprostá většina hraničářů byla československé národnosti, protože u příslušníků národnostních menšin spolehlivost nemohla být vždy zaručena. 

   Po výběru vhodných kandidátů u domovských pluků byli vojáci označeni jako mužstvo ZU (zvláštního určení) a u HP procházeli výcvikem v obsluze pevnostních zbraní a dalšího vybavení. Polovina se musela naučit střelbě z protitankového kanónu vzor 36. Ostré střelby z hlavních pevnostních zbraní probíhaly na vojenských střelnicích, kde k tomuto účelu byly postaveny cvičné objekty. V Čechách to bylo v Holoubkově u Plzně a na Moravě v Žárovicích u Plumlova. V nich byli vojáci cvičeni na dvojče těžkých kulometů vz. 37 a 4,7 cm pevnostní kanón vz. 36, spřažený s těžkým kulometem vz. 37. 

   Zvláštním výběrem a výcvikem procházeli i důstojníci, přidělení k  hraničářským útvarům. Část důstojníků HP absolvovala v roce 1937 a 1938 Kurz pro zvláštní účely, což byl krycí název z důvodu utajení. Šlo o několikatýdenní výcvik důstojníků pevnostních jednotek. Kurz probíhal ve Výcvikovém táboru Jince a přilehlém vojenském výcvikovém prostoru v Brdech. Zde byl vybudován zkušební objekt těžkého opevnění, jednostranný pěchotní srub CE „Jordán“ a většina zaměstnání probíhala v něm. Účastníci se podrobně seznámili s výzbrojí a vybavením srubu, jejich ovládáním a velením a řízením palby. Součástí kurzu byly i ostré střelby z pevnostních zbraní. 

 

   Celkem bylo postaveno pět hraničářských pluků (HP 4 Hlučín, HP 6 Červená Voda, HP 17 Trutnov, HP 18 Nové Město nad Metují a HP 19 Žamberk).  Kromě HP 4 všechny vznikly až v roce 1938 a vzhledem k jejich likvidaci v listopadu a prosinci 1938 tak neexistovaly ani rok. Pro obsazování objektů na předmostí Bratislavy postačilo vytvoření hraničářského praporu (hraničářský prapor 50 Bratislava). V Komárně byla pro obsazení tamních tří pěchotních srubů vyčleněna z pěšího pluku 12 Komárno zvláštní hraničářská četa.

 

   HP 6 vznikl 1. ledna 1938. Velitelem byl jmenován plukovník pěchoty Bohumil Borecký. Velitelství pluku a pomocná rota zpočátku sídlily v Šumperku. Úkolem pluku bylo obsazovat těžké opevnění v západní části Jeseníků a na Králicku. Mírový počet mužstva měl u pluku činit 2211 mužů.

   Pluk měl kromě pěti plánovaných praporů náhradní rotu pro doplňování mužstva a pomocnou rotu pro služby a zásobování. Pomocná rota se skládala z telegrafní čety a družstev kuchařů, ševců, sedlářů a dalších profesí, které zajišťovaly hospodářské služby pluku.

   15. ledna 1938 byl zrušen strážní prapor III Králíky. Jeho první a druhá rota byla včleněna do nového HP 6 a třetí a čtvrtá rota do sousedního HP 19 Žamberk. Vznikl tak IV. prapor HP 6. Vojáci praporu byli ubytováni v Králíkách ve staré Waltrově textilní továrně. Sídlilo zde i Ženijní skupinové velitelství III, posádkové velitelství Králíky, od května zvláštní útvar "Bg" (Berghöhe) a od září také strážní prapor L.

   V průběhu srpna 1938 se přestěhovalo velitelství pluku a pomocná rota ze Šumperka do nových kasáren v Červené Vodě (asi 3 km jižně od Králík). Druhého září se tam přestěhoval i IV. prapor pluku, následovaný 6. září V. praporem, který vznikl ze zvláštního útvaru pro tvrz Hůrka (zvl. útvar "Bg"), vytvořeného k 10. květnu 1938. 

   Výstavba pluku nebyla do září 1938 dokončena. I. prapor měl vzniknout ze strážního praporu LI, který byl postaven 15. září 1938. Byl podřízen HP 6 a sídlil se svými čtyřmi strážními rotami v Kolštejně (dnešní Branná v Jeseníkách).

   II. prapor měl vzniknout ze strážního praporu č. VII, který byl zřízen 15. září 1937 ve Starém Městě pod Sněžníkem a byl původně podřízen pěšímu pluku č. 13. Od 1. ledna 1938 přešel do podřízenosti HP 6. 

   III. prapor měl vzniknout ze strážního praporu L, který byl zřízen 15. září 1938 a stejně jako ostatní strážní prapory byl podřízen HP 6. Měl tři strážní roty a 11. rotu, která byla zřízena již 15. ledna 1938. Sídlil v Králíkách, budoucím sídlem III. praporu měla být Malá Morava.

   

   V úseku pluku řídily výstavbu opevnění Ženijní skupinová velitelství (ŽSV) se sídly ve Starém Městě pod Sněžníkem (ŽSV I.) a Králíkách (ŽSV III.). Těžké objekty na stavebních úsecích byly označeny zkratkami podle názvů sídel ŽSV, písmenem S (srub) a pořadovým číslem. U tvrzových objektů byla navíc zkratka jména tvrze. Na úseku ŽSV I. se objekty číslovaly z leva doprava, na úseku ŽSV III. zprava do leva.

   Na Staroměstsku a okolí Kolštejna v Jeseníkách měl pluk obsazovat plánované samostatné pěchotní sruby K-S 1 až StM-S 66 (K-S 1 byl dodatečně přičleněn od stavebního úseku Králíky.) Vybetonováno bylo však jen 8 objektů. 6 v okolí Starého Města (StM-S 30, StM-S 31a, StM-S 31b, StM-S 32 až StM-S 34) a 2 severně od Kolštejna (StM-S 50 a StM-S 52). Stavebně dokončený nebyl žádný. 

   Na Králicku (dnešní Králická pevnostní oblast) pluk obsazoval stavebně dokončené objekty K-S 2 až K-S 20. V rámci toho i dělostřeleckou tvrz Hůrka (Berghöhe) u Králík, která však nebyla plně vybavena a vyzbrojena. Posádku jednotlivých těžkých objektů opevnění tvořila četa vojáků pod velením důstojníka nebo délesloužícího poddůstojníka (profesionální voják).  Vojáci prováděli i strážní službu v okolí objektů a vypomáhali s výstavbou překážek. 

   Nejvíce dokončený úsek působnosti HP 6 Červená Voda, Červený Potok – Králíky měl krycí jméno "KREMŽE". K 30. září byl označen jako "ŠILPERK". Pluk zde měl kromě vlastních praporů IV., V. a strážního praporu L, podřízeny také dva prapory pěšího pluku 13 Šumperk, jeden oddíl dělostřeleckého pluku 133 a četu Stráže obrany státu Králíky. Prapory pěšího pluku 13, tvořené vojáky v záloze, obsazovaly objekty lehkého opevnění vz. 37, které zesilovaly obrannou linii. Lehké opevnění bylo v podřízenosti praporů pěšího pluku 13, s nimiž měli hraničáři společný pouze bráněný prostor.

 

   Po Mnichovské dohodě byl HP 6 stažen 7. října 1938 do vnitrozemí. Jeho novým sídlem se staly Konice. 30. listopadu 1938 byl pluk fakticky zrušen, ale jeho skutečná likvidace pokračovala i v roce 1939. 

   Vojáci pluku pocházející ze zabraných území byli z armády propuštěni. Ostatní čekal buď návrat ke svým původním útvarům, jiným jednotkám, nebo přidělení na Podkarpatskou Rus. Během roku 1939 se zde někteří bývalí hraničáři zúčastnili obrany republiky proti maďarským teroristům i pravidelné maďarské armádě. Těžké ústupové boje se vedly ještě po zániku Československa v polovině března. Po jejich skončení se vojáci vraceli již do Protektorátu Čechy a Morava. 

   Mnozí z hraničářů, zvláště důstojníci, se podíleli za války aktivně na domácím odboji, nebo byli příslušníky zahraničních československých jednotek, bojujících společně se spojenci za svobodu. 

   Po 2. světové válce a osvobození československé republiky nebyly hraničářské pluky obnoveny. Bývalí důstojníci hraničářů však byli po únoru 1948 komunistickým režimem považováni za nespolehlivé. Čekal je stejný osud jako účastníky západního vojenského odboje nebo velitele praporů Stráže obrany státu. Propouštění z armády, degradování, věznění a odpírání odpovídajících důchodů. Tak se republika odvděčila těm, kteří ji byli připraveni bránit nebo za ni i bojovali.

   Za všechny osud velitele pluku. Plukovník Bohumil Borecký byl v roce 1949 zatčen Státní bezpečností. Poté byl vydán do Sovětského svazu, kde jej jako bývalého čs. legionáře odsoudili k trestu smrti, změněnému na 25 let odnětí svobody. Zemřel v roce 1954 v pracovním trestném táboře na východní Sibiři. 

   Alespoň někteří hraničáři se dožili konce vlády komunistů v roce 1989 a své rehabilitace. Plukovník Borecký byl v roce 1993 povýšen in memoriam do hodnosti generálmajora. Ve vstupu rekonstruovaného pěchotního srubu K-S 8 „U nádraží“ na Králicku, na úseku, kterému velel, má pamětní desku.

 

 

velitel pluku: plk. pěch. Bohumil Borecký

zástupce velitele pluku: pplk. pěch. Matěj Hubený

I. pobočník velitele pluku: škpt. pěch. Emanuel Zapletal

II. pobočník velitele pluku: npor. pěch. Bedřich Šachl

pobočník zástupce velitele pluku: škpt. děl. Oldřich Kryštov

zpravodajský důstojník: npor. pěch. Ignác Schrott

chemický důstojník: kpt. děl. Bohumil Kušička

ženijní důstojník: mjr. žen. Vilém Kurz

telegrafní důstojník: škpt. tel. Jaroslav Suk

šéflékař pluku: npor. zdrav. Mudr. Vítězlav Posejpal

šéfveterinář: ppor. vet. prez. sl. František Doležel

Hospodářská správa:

hospodář: kpt. hosp. Vilém Čemerka

likvidátor: por. hosp. Václav Nejman

proviantní důstojník: npor Zdeněk Hrdlička

správce materiálu: por. prov. Karel Chrt

 

předseda: plk. děl. Matěj Hubený

důst. tech. zbroj. a hospodář: por. tech. zbroj.: Miloš Štulpa

důst. žen. zbroj.: František Krček

 

velitel roty: škpt. pěch. Vladislav Šula

velitel telegrafní čety: rtm. tel. Josef Pánek

 

velitel roty: mjr. pěch. Jan Kodýlek

mobilizační důstojník: por. pěch. Karel Černý

 

Prapor zřízen 15. září 1938, měl obsadit objekty StM-S 38 až 66, tj. 24 srubů.

Do 23. září 1938 nebylo 22 objektů vybetonováno.

velitel praporu: mjr. pěch. Adolf Šlégr

1/LI strážní rota - Kolštejn

velitel roty: kpt. pěch. Antonín Daneček

2/LI strážní rota - Kolštejn

velitel roty: npor. pěch. Vladimír Ševčík

3/LI strážní rota - Kolštejn

velitel roty: npor. pěch. Vojtěch Martínek

4/LI strážní rota - Kolštejn

velitel roty: škpt. pěch. Ladislav Bayer

 

Prapor zřízen 15. září 1937, měl obsadit objekty StM-S 14 až 37, tj. 25 srubů.

Do 23. září 1938 nebylo 19 objektů vybetonováno.

velitel praporu: pplk. pěch. František Čermák

1/XII strážní rota - Staré Město pod Sněžníkem

velitel roty: škpt. pěch. František Šalanský

2/XII strážní rota - Kolštejn

velitel roty: npor. pěch. Václav Bayer

3/XII strážní rota - Kolštejn

velitel roty: npor. pěch. Robert Amcha

4/XII Strážní rota - Chrastice

velitel roty: kpt. pěch. Karel Böhm

 

Prapor zřízen 15. září 1938, měl obsadit objekty StM-S 1 až 13a, K-S 1 až 7, tj. 21 srubů.

Do 23. září 1938 nebylo vybetonováno 15 objektů. Do praporu byla dnem jeho vzniku začleněna 11/6. hraničářská rota, postavená v Králíkách 1. ledna 1938. Do vzniku 10. hraničářské roty provizorně obsazovala objekt K-S 2.

velitel praporu: mjr. pěch. Josef Tlach

11/6 hraničářská rota - Králíky, objekty K-S 3 až 7 

velitel roty: škpt. pěch. Emanuel Dvořák

2/L strážní rota - Králíky 

velitel roty: škpt. pěch. František Ecker

3/L strážní rota - Králíky

velitel roty: npor. pěch. Adolf Prášil

4/L strážní rota - Králíky

velitel roty: por. pěch. Ladislav Janoušek

 

Prapor zřízen 1. ledna 1938, obsazoval objekty K-S 8 až 9, 14 až 20, tj. 9 srubů.

velitel praporu: mjr. pěch. František Novotný

12/6 hraničářská rota - Červená Voda, objekty K-S 8, 9 a 14

velitel roty škpt. Leopold Medek

13/6 hraničářská rota - Červená Voda, objekty K-S 15 až 17

velitel roty: npor. pěch. Karel Šourek

14/6 hraničářská rota - Červená Voda, objekty K-S 18 až 20

velitel roty: npor. pěch. Josef Strnad

 

Prapor zřízen 10. května 1938, obsazoval objekty K-Bg-S 10 až 13, tj. 6 srubů.

Útvar byl v Králíkách postaven pod názvem zvláštní útvar "Bg", dnem 1. července 1938 byl přejmenován na V/6 prapor.

velitel tvrze: pplk. pěch. Ervín Maršák

velitel osádky: por. pěch. Josef Peška

velitel osádky: por. pěch. Petr Rott

velitel baterie K - S 11: škpt. pěch. Bohumil Plánský

I. důstojník baterie K - S 11: por. děl. Vratislav Knížek

pozorovatel: por. děl. Jan Ploner

 

 

 

STEHLÍK, Eduard, VAŇOUREK, Martin: Zapomenutí hraničáři. 1 vydání, Martin Vaňourek, Mohelnice 2002. 

VAŇOUREK, Martin: Vojáci hraničářského pluku 6 Červená Voda vzpomínají. 1 vydání, Martin Vaňourek, Mohelnice 1998. 

FUKALA, Jan: Elitní jednotky v čs. armádě. Fronta.cz, Internet.

Bohumil Borecký. Wikipedie. Internet.