Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohraniční opevnění ČSR ve filmu

19. 4. 2015
Mgr. Martin Ivan
 
 
   Jednou z reakcí Československé republiky (ČSR) na ohrožení ze strany nacistického Německa ve 30. letech bylo budování opevnění v pohraničí. Plánování a výstavba probíhala podle vzoru francouzské Maginotovy linie.   
  Základem opevnění ČSR na severní hranici s Německem byla souvislá linie samostatných těžkých objektů (tzv. pěchotních srubů). Sruby se navzájem kryly bočními palbami a byly vybaveny týlovými prostory a potřebným technickým zařízením. Linie srubů byla zesílená na klíčových místech skupinovými dělostřeleckými tvrzemi. Tvrze tvořilo několik objektů různého účelu (pěchotní, dělostřelecké, minometné, pozorovací, vchodové), propojených podzemními chodbami, ve kterých byly i kasárna a sklady. Sruby a tvrze měly mít stálou posádku a v případě války vzdorovat nepříteli delší dobu. Na většině dalších úseků hranic bylo z časových důvodů budováno jen opevnění lehké.
  Přestože pohraniční opevnění nebylo při obraně ČSR použito, stalo se několikrát objektem zájmu filmařů. Především dělostřelecké tvrze se svými impozantními vchodovými objekty a rozsáhlými podzemními prostory poskytovaly atraktivní záběry. V čs. filmu jsou dva snímky s interiéry skupinových tvrzí v září 1938. Oba filmy však vznikaly v obdobích tuhého komunistického režimu. Proto také vyznívají ve smyslu, že se ČSR měla Německu bránit, protože „jsme měli pevnosti“. Ve skutečnosti byla stavebně dokončena jen třetina dělostřeleckých tvrzí, plně vybavena a vyzbrojena nebyla žádná.
  O něco lépe, i když skromněji, jsou ve filmu zobrazeny samostatné těžké objekty opevnění. Většinou slouží jako vyjádření ohrožení republiky a odhodlání jejích obyvatel se bránit. Ale i samostatných pěchotních srubů byla  postavena jen asi jedna šestina z plánovaného počtu.
   Tento text si neklade nárok na úplný přehled československých (a českých) filmů, ve kterých se vyskytuje pohraniční opevnění. Soustředí se na známější díla, ve kterých jsou opevnění k vidění. 
 
 
Skupinové dělostřelecké tvrze (pevnosti)
 
Neporažení
Válečné drama, Československo 1956, režie Jiří Sequens
   14.03.1939 došlo v  Místku (dnes Frýdek-Místek) k boji mezi německými okupanty a posádkou Czajankových kasáren. Touto událostí byla inspirována divadelní hra z roku 1953 “Přísaha“, podle které byl natočen film „Neporažení“. Obsah filmu však zdaleka neodpovídá historickým událostem a vyznívá v duchu komunistického vidění světa. Důstojníci jsou vylíčeni jako sluhové buržoazní republiky, alkoholici a zbabělci, kteří nejsou schopni odporu. S jednotkou wehrmachtu bojují jen vojáci, vedení uvědomělým komunistou. Ve skutečnosti obranu Czajankových kasáren řídili právě dva  přítomní důstojníci.
  Úvodní část filmu se točila na pevnosti Adam v Orlických horách, především na vchodovém objektu K-S 43a „Na sekyře“. Během mobilizace obsazuje jednotka čs. armády dělostřeleckou tvrz a vyčkává na zahájení bojů. V podzemní chodbě pevnosti se při setkání baví dva příslušníci jednotky o dělostřeleckých granátech převážených na vozíku. Ve skutečnosti se munice pro děla velkých ráží v pevnostech v září 1938 nevyskytovala, protože by ji ani nebylo do čeho nabít. Těžké houfnice do dělostřeleckých srubů a otočných dělových věží ještě nebyly ze zbrojovek dodány a dělové věže dokonce ani nebyly v žádné tvrzi nainstalovány. 
   Teoreticky to mohly být ještě náboje do lehkých horských děl. Improvizovaně byly totiž před dělostřelecké sruby (nebo poblíž) umísťovány baterie 3 kusů 7,5 cm horských kanónů vz. 15. Nemohly však nahradit původně plánované houfnice ráží, rychlostí střelby ani dostřelem. Kanóny byly před pozorováním ukryty v dřevěných boudách, které ovšem nezajišťovaly obsluhám a zbraním takovou ochranu, jako sruby.
 
Dny zrady
Historické drama, Československo 1973, režie Otakar Vávra
  Dvoudílný velkofilm, mapující události vedoucí k Mnichovské dohodě. Přes skvěle natočené scény je film jednostranně ovlivněný komunistickou ideologií. Z přijetí Mnichovského diktátu je obviňována buržoazie a bránit republiku chce jen lid vedený komunistickou stranou s pomocí Sovětského Svazu. (Který by nám ovšem nemohl pomoci, protože s ČSR ani s Německem neměl společnou hranici). 
   Záběry z filmové dělostřelecké tvrze se točily v pevnosti Dobrošov u Náchoda (povrch pevnosti, překážky), která podle silničního ukazatele ve filmu zřejmě měla být onou filmovou tvrzí. To je ovšem zvláštní, protože pevnost Dobrošov  nebyla stavebně dokončena a nemá ani vchodový objekt. (Chtěli tím snad tvůrci filmu něco naznačit?) Proto se točilo i v pevnosti Hanička v  Orlických horách (vchodový objekt R-S 79a „U silnice“, schodiště, podzemí, interiér dělostřeleckého srubu R-S 79 „Na mýtině“). Ze stejného důvodu zřejmě nahrazuje těžký objekt v areálu tvrze při záběru kulisa, kterou prozrazují oproti reálu příliš vyčnívající pancéřové zvony.
  V prvním dílu jsou ve vchodu do pevnosti vidět nejprve mřížová a poté zasouvací pancéřová vrata. Většina z pěti stavebně dokončených tvrzí však v září 1938 ještě neměla mřížová vrata  nainstalována. Pancéřová vrata nebyla tehdy nainstalována nikde.
   V druhém dílu jsou  předváděny kasematní houfnice vzor 38, které v září 1938 do pevností ještě nebyly z časových důvodů dodány. Ve skutečnosti jsou to modely 1:1, které je dnes možné vidět v  dělostřeleckém objektu N-S 75 „Zelený“ tvrze Dobrošov, kam byly později převezeny. 
  Po přijetí Mnichovského diktátu vládou ČSR dostává posádka pevnosti rozkaz naložit zbraně na automobily a ustoupit. Ve filmu si tento rozkaz vojáci vykládají jako odevzdání zbraní Němcům. Zbraně a vybavení, které šlo demontovat, však byly tehdy odváženy do armádních skladů ve vnitrozemí. 
  Posádka tvrze ničí její vybavení, mimo jiné dřevěné patrové postele. To je ovšem nesmysl, veškeré vybavení muselo být kovové, opatřené protikorozním nátěrem. Dřevo by ve vlhkém prostředí pevnostního podzemí brzo ztrouchnivělo. 
   Poslední nesrovnalostí, způsobenou možná uměleckou zkratkou, je jediný důstojník v celé pevnosti. V reálu  muselo být důstojníků více, protože v každém z několika objektů tvrze byl jako velitel jeden a další měli své funkce v podzemní části pevnosti.
 
Člověk proti zkáze
Drama, Československo 1989, režie Štěpán Skalský
   Životopisný film o posledních letech spisovatele Karla Čapka. Je zde vidět dělostřelecký srub N-S 75 „Zelený“ pevnosti Dobrošov zvenčí, když jej navštíví spisovatel s jedním ze svých zahraničních kolegů. Tato scéna je ovšem velmi nepravděpodobná, protože v době výstavby byly pevnosti utajovány a přístup k nim byl omezený.
 
 
Samostatné (izolované) těžké objekty (pěchotní sruby)
 
Svět nic neví
Historické drama, Československo 1987, režie Jiří Svoboda
   Film odehrávající se roku 1938 v česko-německém pohraničí. Příběh muže, který chce dosáhnout úspěch za každou cenu. Nejprve vypočítavým sňatkem s bohatou dědičkou, poté vstupem do nacistické strany. Těžký objekt opevnění ve výstavbě se zde ukáže na chvíli, kdy hlavní postava mluví se stavitelem, jehož firma se na výstavbě opevnění účastní.
 
Obecná škola
Komedie, Československo 1991, režie Jan Svěrák
   Rodinný film z poválečného Československa. Chlapecká třída navštíví na školním výletu těžký objekt, ve kterém jejich učitel sloužil za mobilizace. Pěchotní srub pohraničního opevnění zde představuje zkušební a cvičný objekt CE „Jordán“, postavený v ČSR jako první bunkr tohoto typu ve vojenském prostoru Brdy. Jedná se o jednostranný srub, tj. určený pro palbu hlavních zbraní jedním směrem.
 
Četnické humoresky díl 18 „Čest rodu“
Kriminální seriál, Česká republika 1997, režisér Antonín Moskalyk
   Oblíbený seriál s komediálními prvky o četnické pátrací stanici v Brně za první ČSR. Těžký objekt ve fázi dokončovacích prací je zde vidět v celkovém leteckém pohledu a zblízka při rozhovoru četníků se spolupracovníkem a zaměstnavatelem muže, podezřelého z vraždy. Jde o samostatný pěchotní srub MJ-S 29 „Svah“ u Mikulova. Tento objekt byl do Mnichova jako jediný na stavebním podúseku Mikulov vybudován v hrubé stavbě, dokončen byl až po válce, kdy jej využívala čs. armáda.
 
7 dní hříchů
Drama, Česká republika 2012, režie Jiří Chlumský
   Film natočený podle skutečné události na Šumpersku po skončení 2. světové války. Německá manželka českého lesníka se od 1. do 7. května měla skrývat v lesích před revolučními gardami a odsunem do Německa. Film vyznívá jednostranně ve smyslu, že doba byla krutá, zabíjeli se všichni navzájem, ale Češi byli horší než Němci. Přestože některé ze ztvárněných zločinů vůči místním sudetským Němcům se skutečně staly, nemohly se odehrát v uvedené době. Šumperk byl totiž osvobozen až 8. května odpoledne a české polooficiální ozbrojené organizace vznikaly až po tomto datu.
   Těžký objekt opevnění je vidět ve scéně z neoficiálního, tzv. „divokého“ odsunu. Řada sudetských Němců se zavazadly, provázená příslušníky revolučních gard, prochází kolem pěchotního srubu. Ten zde symbolizuje blízkost hranic s Německem. Jedná se o samostatný pěchotní srub StM-S 34 u Starého Města (pod Sněžníkem). Shodou okolností je krycí jméno objektu shodné s označením srubu z Četnických humoresek, tady „Svah“. Objekt byl před Mnichovem dokončen pouze stavebně. Stejně jako okolních pět srubů na stavebním podúseku Staré Město neměl osazeny pancéřové zvony a nebyly u něj dokončeny terénní úpravy, což je dodnes patrné.
 
 
 
 
Použité prameny:
 
Česko-slovenská filmová databáze, Internet
Filmová místa.cz, Internet
Wikipedie, otevřená encyklopedie, Internet
Internetové stránky dělostřeleckých tvrzí Adam, Dobrošov, Hanička 
 

Náhledy fotografií ze složky Opevnění ČSR ve filmu

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA