Jdi na obsah Jdi na menu
 


"Zapomenutý" financ Jaroslav Karban, nepravdivé historky o úmrtích obránců ČSR a ztracený hrob

Mgr. Martin Ivan
 
 
   22. 09. 1938 zahájil Sudetoněmecký Freikorps (SdFK) v pohraničí Československé republiky (ČSR) ofenzívu, která probíhala především v oblastech hraničních výběžků. Kolem poledne začaly jednotky SdFK překračovat hranice také na Jesenicku. S pomocí místních henleinovců zajímaly čs. státní zaměstnance a jejich rodinné příslušníky a odvlékaly je do Německa. Družstva Stráže obrany státu (SOS) na mnohonásobnou přesilu nestačily a snažily se spolu s českými civilisty ustoupit do vnitrozemí. Do večera ovládl SdFK většinu Javornického výběžku. Postup henleinovců byl zastaven u obce Vápenná (Zighartice) jednotkami praporu SOS Šumperk a hraničářského praporu 7 z Jeseníku. Obranu postupně posilovaly družstva SOS, které se  z výběžku dostaly s použitím zbraní, nebo s pohrůžkou jejich použití. 
   Boje u Vápenné mezi SOS, armádou a SdFK trvaly od 22. 09. do 28. 09. Přes intenzivní přestřelky bylo raněných obránců jenom šest. Nízké ztráty byly i díky pomoci příslušníků tehdejší německé komunistické a sociálně demokratické strany. Ti zjišťovali plány SdFK a příslušníky SOS a armády varovali před útoky. Přes to došlo během bojů na straně obránců k jedné ztrátě na životě. 
   25. 09. večer byl v obci Vápenná nešťastnou shodou okolností těžce zraněn dávkou z kulometu, obsluhovaného vojáky čs. armády, člen finanční stráže (FS), dozorce Jaroslav Karban z oddělení FS Javorník. Během převozu do Jeseníku následkům svého zranění podlehl. Jaroslav Karban si ten den vyměnil hlídku s jiným příslušníkem FS, který se chtěl rozloučit s místní dívkou. Zapomněli si však sdělit hesla a tak byl večer při příchodu k železničnímu přejezdu považován za  henleinovce a zasažen kulometem vojáky z blízkého vršku. Zemřel ve věku 25 let jako svobodný a byl pochován v Jeseníku (Frývaldově).
   Jaroslav Karban je jediným padlým příslušníkem SOS na Jesenicku, kterému nebyl po 2. světové válce věnován pomník, nebo pamětní deska. Příčinou byl zřejmě způsob jeho smrti. Po válce, kdy bylo živé trauma z Mnichovské dohody a okupace Německem (pro některé je živé dodnes) byla tendence popisovat smrt obránců předválečné ČSR v boji, i když tomu tak vždy nebylo. Typickým příkladem je Liptaňská tragédie (v dnešním okrese Bruntál), kdy byli přesilou henleinovců nejprve odzbrojeni a poté  zavražděni  čtyři příslušníci FS a dva četníci. Přes to existovala historka o tom, jak padli při obraně četnické stanice.
   S mnohaletým odstupem a nadhledem již můžeme jmenovat všechny padlé a popsat i ty jejich úmrtí, které neodpovídaly poválečným představám smrti hrdinného obránce republiky. Kromě Jaroslava Karbana a obětí z Liptaně sem možná patří i členové FS z Vidnavy, inspektor Josef Novák a dozorce František Pospíšil. Oba padli ve Vidnavě u budovy pošty, na které mají pamětní desku. Traduje se, že byli ubyti před budovou davem, do kterého před smrtí vhodil Josef Novák ruční granát. Tato historka je evidentně nepravdivá. Oba byli totiž zastřeleni, Pospíšil na dvoře pošty a Novák ve dveřích do budovy.Granát, který Novák před smrtí skutečně hodil, neexplodoval v davu, protože zranil jen dva henleinovce, z nichž jeden na následky zranění zemřel. 
   Naskýtají se dvě otázky. Proč odešli od oddělení FS do části Vidnavy, která již byla obsazena SdFK a co dělali na dvoře pošty, tedy za budovou. Odpověď na první otázku je možné najít s pomocí místní kroniky německé obecní školy. Podle zápisu v kronice předával v době střetu mezi financi a SdFK český poštmistr poštovní úřad německému pošťákovi za asistence dalších henleinovců. Příslušníci FS zřejmě poštmistra doprovázeli k poště, aby bylo jisté, že se po jejím předání vrátí. Na druhou otázku se naskýtá jednoduchá, ale pravděpodobná odpověď. Jeden z financů si možná prostě jen potřeboval odskočit a na ulici to nebylo možné. Na dvoře pošty, který je z jedné strany otevřený, je napadli příliš aktivní členové Freikorpsu. Výsledkem byli tři mrtví a jeden zraněný. Poštmistr byl nakonec henleinovci stejně zajat a odvlečen do Německa. Jestliže je tato verze smrti obou financů pravdivá, nic to nemění na faktu, že padli při obraně ČSR.
   Poněkud zanedbané zjišťování okolností úmrtí, případně zranění příslušníků SOS má další důsledek. Byly  zapomenuty ztráty, které způsobili protivníkovi, případně jsou dnes již těžko zjistitelné. Příkladem je smrt prvního padlého finance v Javornickém výběžku, dozorce Stanislava Majzlíka z oddělení FS Švarcberk. Než byl při přestřelce s henleinovci na okraji Nových Vilémovic zabit, společně se svým kolegou z hlídky vážně postřelili tři útočníky. Podle místní kroniky poté museli být zranění henleinovci převezeni do nemocnice.
   Pokud při některém střetu nezahynul žádný obránce ČSR a na místě tedy není pomník, téměř se zapomnělo i na tyto boje. Jako při přepadení ustupujícího družstva SOS z Bílé Vody  SdFK mezi Skorošicemi a Žulovou. Během přestřelky byl zraněn jeden příslušník FS a jeden člen vojenských posil. Finance se podařilo dopravit do bezpečí, zraněný četař byl spolu s ošetřujícím četníkem zajat. Většina družstva si bojem vynutila další postup a podle kroniky žulovské měšťanské školy při tom zastřelili jednoho člena SdFK. Počet zraněných henleinovců není znám.
   Je neuvěřitelné, že i z výše uvedených důvodů byly takřka zapomenuty největší boje na Jesenicku v září 1938 u Vápenné. Pomník Jaroslavu Karbanovi na místě jeho smrtelného zranění nebyl postaven a v době vlády komunistické strany se navíc obrana pohraničí příslušníky FS a SOS nepřipomínala. Po konci socialismu se však našli nadšenci, kteří prostudovali zpřístupněné archivy, vyslechli poslední žijící pamětníky a vydali o FS a SOS knihy a zveřejnili články v historických časopisech a na Internetu. Předválečné události z československého pohraničí tak znovu vešly ve známost.
   Na závěr tohoto textu je vhodné připomenout, že u Jaroslava  Karbana není ani známo přesné umístění jeho hrobu. Zápisy a nákresy v evidenci hřbitova v Jeseníku sice existují, nejsou však kompletní a dostatečně podrobné. Přes snahu vedoucího Střediska pohřebnictví Technických služeb Jeseník se přesnou lokalizaci hrobu již nepodařilo nalézt. Jaroslav Karban byl svobodný a jeho příbuzní žili Čechách, nikdo se tedy o jeho hrob nestaral. Protože měl zřejmě jen prostý dřevěný kříž, který časem zetlel, není možné jeho hrob najít ani podle náhrobního kamene.
   Připomínka Jaroslava Karbana však přesto existuje. V obci Vápenná vztyčili členové Javornické dělostřelecké gardy repliku československého hraničního sloupu. Vedle něj stojí informační tabule věnovaná Stráži obrany státu  a událostem ze září 1938 v Javornickém výběžku. Na tabuli jsou pod nápisem „Tragédie ve Vápenné“  také popsány okolnosti, za jakých byl Jaroslav Karban smrtelně zraněn. 
   
 
 
Použitá literatura a prameny:
 
BENEŠ, Jaroslav: Finanční stráž československá 1918 – 1938. FORT print, Dvůr Králové nad Labem 2005
HRADILOVÁ, Jana: Domů do říše! Rok 1938 ve světle literatury a pramenů SOkA Jeseník. (Státní okresní archiv Jeseník) In: VIII. svatováclavské česko-polsko-německé setkání v Jeseníku 2008. Sborník referátů. Jeseník 2008
LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS – díl druhý. Codyprint, Praha 2007
PROCHÁZKA, Petr: Příběhy z pohraničí. Hnutí Brontosaurus Jeseníky, Jeseník 2007
RYCHLÝ, Milan: Jaroslav Karban, „zapomenutá“ oběť roku 1938. Muzeum Jeseník, Internet
SPURNÝ, František: Henleinovský puč na Jesenicku. Vlastivědné muzeum v Šumperku   
 

Náhledy fotografií ze složky Financ Jaroslav Karban

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA