Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hraničáři v Jeseníku (Frývaldově)

20. 1. 2017
Mgr. Martin Ivan
 
   „Hraničáři“ jsou obecně nazýváni obyvatelé pohraničí, nebo příslušníci ozbrojených sborů určených k ochraně hranic. V době první Československé republiky (ČSR) k ochráncům hranic patřili příslušníci vojenských jednotek, které byly hraničářskými nazývány oficiálně a příslušníci bezpečnostního sboru Stráž obrany státu (SOS), kteří byli hraničáři nazýváni neoficiálně.
   SOS byla založena v roce 1936. Skládala se z příslušníků finanční stráže, četnictva, policie a vojenských posil. Jejím úkolem bylo v případě náhlého útoku zdržet protivníka na hranicích a získat čas pro jednotky armády k zaujetí obrany.
   Armádními hraničářskými jednotkami byly hraničářské pluky a prapory. Jejich příslušníci nosili na uniformách odznak ve tvaru psí hlavy. (Po 2. světové válce tento odznak používali příslušníci komunistické Pohraniční stráže.) Zaměření těchto jednotek však bylo rozdílné.
   Hraničářské pluky, zřizované od roku 1937, byly pevnostní jednotky, určené k obsazování tehdy budovaného pohraničního opevnění. Hraničářské prapory byly samostatné taktické jednotky pro službu v pohraničí. Vznikly v roce 1920, kdy navázaly na myslivecké prapory (jednotky lehké pěchoty) rakousko - uherské armády.
 
Hraničářské prapory v armádě ČSR
   Hraničářské prapory patřily mezi elitu armády. Vzhledem k tomu, že působily v pohraničí obývaném zpravidla národnostními menšinami, dostávaly převážně spolehlivé mužstvo československé národnosti. 
   Armáda měla 11 stálých hraničářských praporů (č. 1 – 11) a 11 praporů vytvářených v případě mobilizace z  vojáků v záloze (č. 21 – 31). Prapory 4, 10, 24 a 30 byly motorizované.
   Na konci 30. let byly početní stavy mužstva a výzbroje hraničářského praporu cca 1230 osob, 36 lehkých kulometů (LK), 12 těžkých kulometů (TK), 2 minomety, 4 kanóny proti útočné vozbě (KPÚV).
   Kromě uvedených existoval ještě hraničářský prapor č. 50, který však byl odlišný, protože patřil mezi pevnostní jednotky. Sídlil v Bratislavě a obsazoval opevnění na bratislavském předmostí v Petržalce za Dunajem.
Složení hraničářských praporů:
velitelství praporu
(pomocná četa s velitelským a hospodářským družstvem)
technická rota
(pomocné družstvo, spojovací četa, zákopnická četa, minometná četa se dvěma minomety vz. 36 ráže 80 mm, od druhé poloviny 30. let i četa KPÚV se 4 kanóny ráže 37 mm vz. 34 nebo 37 „P“ – pěchotní)
pěší roty 
(do roku 1933 dvě roty po 4 četách, každá četa po 3 družstvech se 13 muži a jedním LK vz. 26, od roku 1933 tři pěší roty)
cyklistická rota
(do roku 1933, tři čety po dvou družstvech s LK a kulometné družstvo se dvěma TK)
kulometná rota
(tři čety po dvou družstvech, každé družstvo po dvou rojích s jedním TK Schwarzlose vz. 7/24 nebo 24)
náhradní rota
(Vedla evidenci záložníků praporu, spravovala sklad s mobilizačními zálohami materiálu a zbraní. V případě mobilizace zabezpečovala postavení mobilizačního dvojčete praporu a dalších menších jednotek.)
   Velitel praporu byl  hodností plukovník, jeho zástupce podplukovník (v případě mobilizace se stával velitelem mobilizačního praporu). Technické rotě velel major, ostatním rotám štábní kapitáni (již nepoužívaná vyšší důstojnická hodnost mezi kapitánem a majorem). Četám veleli nižší důstojníci, jejich zástupcem býval četař. Družstvům veleli desátníci. Odborné funkce vykonávali vojáci v hodnostech rotmistrů a praporčíků. 
 
Hraničářský prapor 7 v Jeseníku
   V Jeseníku (tehdy Frývaldov, německy Freiwaldau) měl posádku hraničářský prapor 7 (původně C. a K. prapor polních myslivců č. 5). Byl samostatným praporem náležícím pod 13. pěší brigádu, 7. pěší divizi s velitelstvím v Olomouci. 
   Vznikl 15. ledna 1920. Velitel praporu mezi léty 1921 a 1925 byl major Karel Menschik, od listopadu 1936 podplukovník, později plukovník pěchoty Matěj Švarný.
   Jednotky praporu byly umístěny kromě Jeseníku střídavě i v okolních obcích. Náhradní rota byla stabilně v Olomouci. Pro ubytování vojska byl v Jeseníku nejprve využíván Hotel turistů. V roce 1925 byl celý prapor soustředěn v prvním, nově postaveném bloku Hraničářských kasáren. Druhý blok byl dokončen roku 1931.
 
Hraničáři při budování opevnění u Domašova
   Na podzim 1937 byla 2. rota praporu přemístěna do vesnice Domašov (dnes Dolní Domašov) severně od Bělé pod Pradědem. Ubytování bylo po četách v katastru obce. 
   U Domašova zahájilo Ženijní stavební velitelství I. výstavbu linie lehkého opevnění vz. 37 o dvou sledech, která měla přehradit silnici z Jeseníku na Červenohorské sedlo.
   Hraničáři při výstavbě hlídali jednotlivá staveniště. Když byly objekty v roce 1938 postaveny, chodili je střežit. Strážný hlídal několik pevnůstek (např. 17) a od každého měl dva klíče (od mříže do vstupní chodbičky a od pancéřových dvířek). V případě útoku z Německa bylo úkolem strážní jednotky objekty obsadit a bránit do příchodu posil.
   Během roku 1938 museli hraničáři zabraňovat pokusům místního německého obyvatelstva o špionáž prostřednictvím odposlouchávání polní telefonní linky z  Domašova do kasáren a fotografování objektů opevnění při církevním průvodu.
 
Hraničářský prapor 7 v září 1938
   Když v září 1938 vypuklo v pohraničí ČSR Sudetoněmecké povstání, posilovali příslušníci hraničářského praporu jednotky SOS na Jesenicku. Od praporu byly vysílány na důležitá místa celé pěší čety, některé i s kulometným družstvem se dvěma TK.  Tato pomoc byla potřebná, protože jednotky Stráže byly většinou rozmístěny na svých stanovištích pouze po družstvech a kromě služebních zbraní měly ve výzbroji jen LK a ruční granáty.
   Například již zmíněná 2. rota byla v Domašově vystřídána a přidělena jako vojenské posily SOS. Dvě čety v Dolní Lipové (dnes Lipová – lázně) a jedna četa ve Vápenné (tehdejší Zighartice), kde byly její družstva zakopány asi dva týdny nad vesnicí. Do dnešních dnů se na Jesenicku zachovaly nejméně na dalších dvou místech stopy polních opevnění z tehdejší doby.
   Rozsáhlý zákopový systém se nachází pod vrcholem kopce „Zlatý chlum“ nad Jeseníkem. Jeho součástí jsou dva okopy pro kulomet, jeden pro minomet a větší prohlubeň, která snad sloužila jako úkryt.
   Zákop se dvěma okopy pro TK a jedním okopem pro LK je také poblíž odpočívadla „U hříbku“, v zatáčce silnice ze Zlatých Hor na Rejvíz. Na informační tabuli jsou zde uvedeny vzpomínky záložníka hraničářů, kteří pod velením poručíka posílili družstvo SOS. Od 19. září do 5. října 1938 sváděli přestřelky s henleinovci a největší útok odrazili 23. září, kdy se povstalci pravděpodobně chtěli pomstít za spolubojovníka, padlého předchozí den.
   K nejrozsáhlejším bojům na Jesenicku došlo v okolí Vápenné, kde se podařilo zastavit postup Sudetoněmeckého Freikorpsu Javornickým výběžkem během jeho ofenzívy 22. září. Obranu zde zaujaly družstva SOS, které unikly z výběžku, posílené o zálohu praporu SOS, četníky z okolních stanic a pěší četu s kulometným družstvem hraničářského praporu. Asi 200 obránců čelilo od 22. do 28. září útokům Freikorpsu, který měl přibližně 800 – 1000 mužů. Během bojů vojenský kulometčík omylem smrtelně zranil příslušníka finanční stráže na hlídce. Celkové ztráty povstalců nejsou známy, svědecky je doloženo 5 padlých.
 
Jeseničtí hraničáři během mobilizace a po Mnichovu
   23. září ve 22:30 byla v ČSR vyhlášena mobilizace. Z povolaných záloh byl postaven další hraničářský prapor s číslem 27. Jeho jednotky zaujaly obranné postavení na Šeráku a v okolí Domašova. Linie lehkého opevnění však stále nebyla dokončena. Proto se na některých místech (zvláště na Šeráku) hraničáři zakopávali a stavěli dřevozemní objekty polního opevnění. 
   Po Mnichovské dohodě však museli své pozice opustit bez boje. Mobilizační prapor 27 byl demobilizován. Hraničářský prapor 7 byl v říjnu přemístěn do Olešnice a v prosinci do Velkého Meziříčí. Po okupaci v březnu 1939 byl prapor rozpuštěn, stejně jako ostatní útvary armády. Po 2. světové válce již nebyly hraničářské prapory obnoveny.
 
 
 
Použitá literatura a prameny:
HRUBÝ, Vladimír: Hraničářský prapor 2 „Roty Nazdar“. FORT Print, Dvůr Králové n. L., 2008
VAŇOUREK, Martin: Frývaldovští hraničáři. In: Jesenicko, vlastivědný sborník, svazek 9. Jeseník 2008
Hříbek v bojovém postavení. Internetové stránky Vojna.net
Zákopy na Zlatém chlumu. Fotogalerie – Jesenicko. Internetové stránky Polní opevnění
Internetové stránky Československé vojenství

 

 

Náhledy fotografií ze složky Hraničářský prapor 7