Jesenicko v roce 1938

 

   Králický Sněžník (polsky Śnieżnik Kłodzki, německy Glatzer Schneeberg nebo Grulicher Schneeberg) je nejvyšší vrchol (1 424 m n. m.) stejnojmenného pohoří, které se nachází na státní hranici s Polskem (do roku 1945 s Německem), v délce zhruba 16 km od města Králíky po Kladské sedlo. Pohoří je také nazýváno masiv Králického Sněžníku.

   Název hory pochází z dlouhého zimního období, protože sněhová pokrývka zde vydrží až 8 měsíců v roce. Na vrcholu je trojmezní kámen, vyznačující historické hranice Čech, Moravy a Kladska (Slezska). Několik desítek metrů pod vrcholem na jižním svahu hory pramení řeka Morava.

 

Stavby na Králickém Sněžníku 

   V roce 1938 se na vrcholu a v jeho blízkosti nacházelo několik větších i menších staveb. 

   Rozhledna na Králickém Sněžníku (německý název Kaiser-Wilhelm-Turm nebo Glatzer Schneebergturm, polský název Wieża widokowa na Śnieżniku) stála na německé, později polské straně hory. Byla postavena díky iniciativě Kladského horského spolku v letech 1895 – 1899. Navržena byla jako 33,5 m vysoká dvojitá kamenná věž, připomínající středověké stavby. Na úpatí věží se nacházela i dřevěná horská chata. Po 2. světové válce se věž ocitla na polské straně hranice. V roce 1948 byla opravena Polským tatranským spolkem, poté však dlouhodobě chátrala. Z nedostatku finančních prostředků na opravy bylo v roce 1973 rozhodnuto věž strhnout. Dnes je na jejím místě jen hromada kamení.

   Lichtenštejnova chata na Sněžníku (německý název Liechtensteinschutzhaus nebo Fürst Johann Liechtenstein Schutzhaus) se nacházela  1375 m n. m., na jihovýchodním svahu hory. Stavbu dřevěné chaty inicioval Moravskoslezský sudetský horský spolek a proběhla v letech 1909 - 1912. Pozemek pro výstavbu budovy poskytl kníže Lichtenštejn za symbolické nájemné. Proto nesla chata jeho jméno. Před i po 2. světové válce se na chatě vystřídalo několik nájemců až do roku 1971, kdy byla chata z důvodu špatného technického stavu zbořena. Zůstaly po ní jen kamenné základy.

   Soška slůněte na kamenném sloupu stojí stále vedle základů Lichtenštejnovy chaty. Žulová plastika byla vytvořena roku 1932 jako upomínka na desáté výročí vzniku německého uměleckého spolku Jescher, který se na chatě scházel. Slůně bylo jejich symbolem, protože sloní kýchání připomínalo název spolku. Dnes je neoficiálním symbolem Králického Sněžníku. 

   Pancéřová závora Ippen s betonovými zídkami stála na lesní (horské) cestě na vrchol poblíž Lichtenštejnovy chaty, před zatáčkou k chatě. Tyto tak zvané „zvláštní zařízení sloužící ke znemožnění dopravy na silnicích a cestách“ se budovaly od podzimu 1936 do konce roku 1937. Stály na všech silnicích a cestách překračujících hranice Československé republiky (ČSR) do Německa, Rakouska a Maďarska. Byly doplňované ochrannými betonovými zídkami před stojany závor. Závory byly uzamykatelné a obsluhovali je příslušníci finanční stráže (FS), kteří na hranicích vykonávali i celní službu. 

   Po obsazení pohraničí Německem v důsledku Mnichovské dohody v roce 1938, byla závora Ippen jako symbol Československa demontována a betonové zídky rozbity. Zachovala se jen jedna kolejnice, která tvořila armování pravé zídky a kusy betonu pohozené vedle cesty.

 

   Od 21. 05. do 06. 10. 1938 bylo na Králickém Sněžníku umístěno družstvo Stráže obrany státu (SOS), smíšeného bezpečnostního sboru ČSR pro obranu pohraničí. Družstvo mělo číslo 11 a patřilo k praporu SOS Šumperk. Jeho členy byli dva četníci a 11 příslušníků FS. Velitelem družstva byl strážmistr četnictva, velitelem nadřízené čety SOS byl inspektor FS ve Starém Městě pod Sněžníkem, kde bylo i sídlo oddělení FS. 

   Oddělení FS ve Starém Městě a okolních obcích podléhaly inspektorátu FS v Hanušovicích. V rámci praporu SOS tvořily základ družstev, jejichž úkolem bylo zdržet případný útok z Německa. Tím měly umožnit jednotkám československé armády zaujmout obranná postavení ve vybudovaném lehkém a budovaném těžkém opevnění v okolí Starého Města.  Proto střežily komunikace vedoucí přes hranici, především v Kladském sedle. 

   Stanoviště družstva na Sněžníku bylo na vrcholu, asi 150 metrů od německých hranic. Jednotliví příslušníci družstva měli určená svá místa pro případ přepadení a vykopané zákopy. Protože na Králickém Sněžníku byly mlhy, zvláště v noci, nebylo často vidět na větší vzdálenost. Aby nebylo možné se za snížené viditelnosti nepozorovaně přiblížit, obehnali příslušníci SOS své stanoviště ve dvou řadách za sebou ostnatým drátem.

   V září se situace v republice zhoršila. Nejprve v českém pohraničí vypuklo povstání sudetských Němců. Po jeho potlačení se v sousedním Německu od 17. 09. zformoval Sudetoněmecký Freikorps, dobrovolnický ozbrojený sbor pro útoky na území ČSR. Začaly přepady celních úřadů, oddělení FS a četnických stanic nejen v Čechách, ale i na Moravě a v českém Slezsku.

   26. 09. asi v 0.30 hodin bylo přepadeno i družstvo SOS na Králickém Sněžníku. Příslušníci Freikorpsu zahájili na stanoviště družstva palbu z automatických zbraní a začali házet ruční granáty. Členové SOS na rozkaz velitele družstva palbu opětovali z pušek a lehkého kulometu. Velitel družstva o přepadení telefonicky informoval velitele čety SOS a také se zapojil do obrany.

   Přestřelka trvala asi 20 minut. Obránci osvětlovali bojiště osvětlovacími raketami a kromě svých zbraní používali i ruční granáty. Přestože útočníků bylo podle odhadu velitele družstva asi 300, nepodařilo se jim stanoviště SOS dobýt a byli odraženi. Poté se Freikorps stáhl na německé území, odkud až do svítání ostřeloval postavení družstva.

   Ráno byla v místech, odkud byl veden útok, nalezena krev, německý ruční granát, 6 ostrých puškových nábojů a velké množství prázdných nábojnic a závlaček od ručních granátů. Z příslušníků družstva SOS nebyl nikdo raněn. Vzhledem k nadmořské výšce 1 424 m se pravděpodobně jednalo o nejvýše uskutečněný boj SOS v září 1938.

   Další útoky už nepřišly. Družstvo SOS ustoupilo z Králického Sněžníku na rozkaz po Mnichovské dohodě dne 06. 10. 1938.

 

 

 

BENEŠ, Jaroslav: Finanční stráž československá 1918 – 1938. FORT print, Dvůr Králové nad Labem 2005

LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS - díl první a druhý. Codyprint, Praha 2007

Králický Sněžník. Wikipedie, Internet

Lichtenštejnova chata na Sněžníku. Wikipedie, Internet

Rozhledna na Králickém Sněžníku. Wikipedie, Internet