Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ztráty a jejich příčiny během sudetoněmeckého povstání v roce 1938, s přihlédnutím k situaci na Jesenicku a Bruntálsku

20. 5. 2014

Mgr. Martin Ivan

 Existuje několik jmenných seznamů ztrát ozbrojených (bezpečnostních) sborů československé republiky z let 1938 – 1939. Tedy Stráže obrany státu (SOS), finanční stráže (FS), četnictva, státní policie a armády. Některé z těchto seznamů se navzájem překrývají, vzhledem k tomu, že součástí SOS byla řada členů vyjmenovaných bezpečnostních sborů a vojenské posily z řad aktivních vojáků a vojenských záloh. 

   Jména příslušníků těchto ozbrojených sborů, kteří zahynuli ve službě své vlasti od září 1938 do března 1939, obvykle odpovídají dalším seznamům. Avšak rozdíly mohou být v konečných počtech bojových ztrát. Důvodem rozdílů je odlišný způsob započítávání příčin úmrtí. V některých seznamech jsou do celkových bojových ztrát započítány i úmrtí v důsledku dopravních nehod, zabití spolubojovníka omylem a sebevraždy. Přísněji posuzováno, dopravní nehody a sebevraždy nemohou být považovány za bojové ztráty. Takto nejsou posuzovány ani ztráty československé armády, která kromě 54 padlých v roce 1938 a 1939 přišla v důsledku dopravních nehod, nemocí, utopení, smrtelných úrazů a sebevražd  o přibližně 560 vojáků. Jeví se to jako hrozivé číslo, ale je třeba brát v úvahu, že armáda měla po mobilizaci přes 1 200 000 mužů.

    Během sudetoněmeckého povstání od 12. do 30. září 1938, které od 17. září v podstatě přešlo v nevyhlášenou válku mezi Německem a ČSR, měla SOS řadu ztrát. K těmto ztrátám je připočítáno i několik příslušníků ozbrojených sborů, kteří nebyli zařazeni u SOS, ale padli v obvodu praporů SOS při službě v rámci svého rezortu.

Padlí a zemřelí v důsledku zranění utržených v boji: 24 členů FS, 15 četníků, 7 vojenských posil, 3 státní policisté a 14 příslušníků armády. Celkem tedy 63 mrtvých. K tomu je třeba dodat, že někteří byli zastřeleni (smrtelně postřeleni) ze zálohy, zastřeleni nečekaně zblízka při kontrole dokladů, nebo zavražděni poté, co byli zajati a odzbrojeni (Liptaňská tragédie na Bruntálsku). 

   Samostatnou skupinou mrtvých, nezapočítanou v seznamu bojových ztrát, jsou civilisté českého i německého původu, zavraždění henleinovci při obsazování pohraničí. Jako důvod úmrtí bylo obvykle oficiálně uváděno „zastřelení na útěku“. (Na Jesenicku jsou doloženy tři takovéto případy.)

   Součástí tohoto výčtu je i 14 ztrát čs. armády z uvedeného období. Armáda měla v září 1938  ztráty (mimo vojenské posily SOS) nejen v důsledku útoků henleinovců na její příslušníky ve službě a během potlačování sudetoněmeckého povstání, ale také v důsledku útoků vojáků německé národnosti na své spolubojovníky (6 osob). 

Ranění: K této kategorii ztrát nemám dostatek podrobných podkladů. Obecně lze uvést, že zraněných bylo více než mrtvých a některá zranění byla trvalého charakteru (např. oslepnutí po výbuchu granátu).

Zajatí: Tato kategorie ztrát je největší. Uvádí se, že Sudetoněmecký Freikorps (SdFK) zajal přes 2 000 osob. Toto číslo je tak vysoké proto, že kromě příslušníků ozbrojených sborů henleinovci zajímali i civilní státní zaměstnance českého původu a jejich rodinné příslušníky. Odlehlá oddělení FS a malé četnické stanice na vesnicích byly navíc snadným cílem přepadů. Pokud si místní posádka nemohla přivolat pomoc (některá oddělení FS neměla telefon, nebo byla linka přerušena), financové a četníci se mnohonásobné přesile raději vzdávali. 

   Podstatný podíl na vysokém počtu zajatých měly kombinace rozkazů zakazující střílet přes hranice, případně používat zbraně na hranicích a současně nařizující zůstat na stanovištích i v době jejich ohrožení.  K nejpočetnějším doloženým ztrátám došlo během ofenzívy SdFK v oblasti hraničních výběžků. Například v noci z  21. na 22. září a následující den na Šluknovsku SOS ztratila 432 příslušníků. Což bylo způsobeno i zradou okresního hejtmana a jednoho z velitelů čet SOS. 22. září na Jesenicku v Javornickém výběžku přišla SOS a četnictvo o dalších 112 příslušníků. 

   Při zajímání příslušníků SOS používali henleinovci i lsti. Ve Vejprtech (u Chomutova) si vymohli společné hlídky členů SdFK s četníky a postupně během noci zajali celý četnický pohotovostní oddíl (ČPO). Stejná lest jim ale nevyšla ve Vidnavě na Jesenicku. Místní četníci návrh odmítli a raději ustoupili spolu s financi a dalšími Čechy z  Vidnavy vlakem. V některých případech, zvláště dál od hranic, se henleinovci spokojili s odzbrojením četníků nebo financů a propustili je. Jinde, zřejmě podle toho, jak aktivního měli členové SdFK velitele, se snažili zajmout i prchající rodinné příslušníky státních zaměstnanců a ustupující raněné členy SOS. Na Jesenicku jim v tom zabránili na nádraží v Hukovicích členové FS a na náměstí v Žulové ČPO a místní četníci posílení družstvem SOS. Zajatci byli do republiky vráceni po Mnichovu během října a listopadu 1938.

Ztráty protivníka, to znamená oficiálně přiznané ztráty SdFK: 52 padlých, 61 raněných, 3 nezvěstní. V tom nejsou započítány ztráty ozbrojených sborů Německa, které spolu s SdFK útočily na naše území (SA, SS, německé četnictvo, německá celní stráž). Zůstává otázkou, nakolik jsou tyto čísla pravdivá. Německá propaganda mohla záměrně uvést menší počty, to ovšem bude těžké dokázat. 

   Například na Jesenicku byla řada zápisů v obecních kronikách, týkajících se událostí z roku 1938 vyříznuta. Některé údaje zůstaly ve školních, nebo farních kronikách, ale ty nejsou dostačující. Historici by museli projít podrobně úmrtní zápisy v matrikách pohraničních obcí, to je ale časově náročná záležitost. Zajímavý je též údaj o 82 padlých ordnerech a členech SdFK, za které měla proběhnout tryzna 10. října 1938 v Krnově (okres Bruntál). Ale není jasné, jestli se toto číslo týká všech ztrát sudetských Němců během povstání. Tedy ordnerů (Dobrovolné ochranné služby Sudetoněmecké strany, od 12. září), SdFK (od 17. září, kdy se začal formovat v Německu), případně (?) i těch sudetských Němců, kteří členy uvedených organizací nebyli. Nebo zda šlo o ztráty z Bruntálska či celé tzv. provincie Sudetenland na severu Moravy a ve Slezsku.

   Další pochybnosti nad Němci uváděnými ztrátami vzbuzují počty padlých povstalců ze vzpomínek a hlášení příslušníků SOS. Sečteme-li tato čísla, mezi kterými zřejmě nejsou všichni Němci, kteří zemřeli později na následky zranění utržených v boji, dojdeme k číslu vyššímu než 130.

   Potíže při zjišťování ztrát SdFK ukazují následující informace. K největším bojům v oblasti Jeseníků došlo během 24. září a po něm, kdy se henleinovci pokoušeli obsadit Jeseník zvenčí a Bruntál zevnitř. Tyto boje nejsou příliš známy, protože čs. ozbrojené síly při nich měly jen raněné a jednoho omylem zastřeleného příslušníka FS u Vápenné na Jesenicku. Obránci kolem Jeseníku se kryli v terénu a v Bruntále v budovách státních úřadů. Na obou místech mohli na svou podporu využít obrněnou techniku. Přesné ztráty SdFK se nepodařilo zjistit, kromě asi 5 mrtvých u Vápenné a dvou mrtvých a několika raněných v Bruntále. Henleinovci své zasažené spolubojovníky odnášeli. Pamětníci z obou míst bojů však vzpomínali, že při průzkumech a výpadech nacházeli kaluže krve, svědčící o tom, že útočníci měli řadu přinejmenším vážně raněných.

 

Použitá literatura a prameny:

BENEŠ, Jaroslav: Finanční stráž československá 1918 – 1938. FORT print, Dvůr Králové nad Labem 2005

HRADILOVÁ, Jana: Domů do říše! Rok 1938 ve světle literatury a pramenů SOkA Jeseník. (Státní okresní archiv Jeseník) In: VIII. svatováclavské česko-polsko-německé setkání v Jeseníku 2008. Sborník referátů. Jeseník 2008

LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS - díl druhý. Codyprint, Praha 2007

RYCHLÝ, Milan: Jaroslav Karban, „zapomenutá“ oběť roku 1938. Muzeum Jeseník, Internet

PROCHÁZKA, Petr: Příběhy z pohraničí. Hnutí Brontosaurus Jeseníky, Jeseník 2007

Sudetoněmecký sbor dobrovolníků. Wikipedie, otevřená enciklopedie, Internet  

Internetové stránky fronta.cz, codyprint.cz, zprávy/idnes.cz 

 
 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA