Jesenicko v roce 1938

 

   V českých zemích je zažité přesvědčení, že Československá republika (ČSR) se v září 1938 vzdala svého pohraničí bez boje. Je pravda, že po Mnichovské dohodě se prezident a vláda rozhodli pod tlakem nepříznivých okolností vzdát pohraničních oblastí, zvaných Sudety. Tím se chtěli vyhnout osamocené válce s nacistickým Německem. V pohraničí se však v té době již bojovalo.

   12. 09. vyvolala Sudetoněmecká strana (SdP), vedená Konrádem Henleinem, v západních Čechách nacisty podporované Sudetoněmecké povstání. Jeho cílem bylo odtrhnout části pohraničí, obývané německými občany ČSR od republiky a zvrátit snahu vlády vyřešit rozpory s německou menšinou dohodou.

   Do 16. 09. bylo sice povstání bezpečnostními sbory a armádou potlačeno, od 17. 09. však přešlo v nevyhlášenou válku mezi ČSR a Německem. Toho dne totiž v Německu vůdci SdP po schválení Adolfem Hitlerem založili Sudetoněmecký Freikorps (SdFK), dobrovolnickou ozbrojenou organizaci sudetských Němců pro boj v ČSR. Na jejím vyzbrojování, výcviku, velení a podpoře v boji se podílely Wehrmacht a nacistické polovojenské organizace SA a SS.  Podle mezinárodního práva se tak Německo dopustilo agrese a mezi oběma zeměmi byla zahájena válka, i když nevyhlášená. V této válce bojovaly na obou stranách desítky tisíc mužů. Do 30. 09., kdy byla přijata Mnichovská dohoda a akce SdFK byly zastaveny, proběhly desítky bojových akcí, při kterých padlo přes 60 obránců ČSR.

   Hranice republiky bránila Stráž obrany státu (SOS), bezpečnostní sbor složený z četníků, příslušníků finanční stráže (FS), policie a vojenských posil. SOS byla organizována po praporech. Základní jednotkou bylo družstvo, tvořené členy oddělení finanční stráže (OFS), četnické, nebo policejní stanice. Družstva byly doplňovány vojenskými posilami z řad vojáků v záloze nebo činné službě. Větší část družstev byla rozmístěna podél hranic, kde střežila hraniční přechody, nebo úseky mezi nimi jako polní stráže.

   Proto většina střetů s povstalci proběhla formou přepadů jednotlivých družstev v budovách celních úřadů (CÚ), OFS, četnických stanic nebo na polních stanovištích. Přepady mnohdy přecházely do několikahodinových dobývání budov, nebo polních postavení. Občas bylo stanoviště družstva ztraceno a znovu dobyto zpět. Ačkoli družstva, která obvykle mívala něco přes 10 mužů, bojovala proti přesile, většinou obstála.

   V řadě případů došlo i k větším střetům, které je možné nazvat bitvami. Na straně Freikorpsu se jich účastnilo až několik stovek henleinovců, většinou posílených i členy SA a SS. Na straně SOS v takových případech bojovalo jedno, nebo několik družstev sloučených do čety, celá rota, případně byla Stráž posílena další jednotkou. Posilovými jednotkami byla záloha praporu SOS, obvykle četnický pohotovostní oddíl (ČPO), nebo jednotka armády, často s podporou obrněné techniky.

   K největším bojům došlo 22. 09., během ofenzívy SdFK a v následujících dnech při protiakcích SOS a čs. armády. V některých z těchto bitev, vzhledem k jejich rozsahu a vlastním omezeným počtům mužstva, tvořily jednotky SOS jen menší část. Významnější úlohu měly armádní jednotky, zvláště obrněná technika, která vyrovnávala početní převahu Freikorpsu. 

   Bitvy ze září 1938 je možné rozdělit do několika skupin podle velikosti zúčastněné jednotky SOS a druhu bojové činnosti. Následující přehled si nedělá nárok na úplnost. Obsahuje především známější případy popsané v dostupné literatuře.

 

 

 

Habartov (prapor Falknov nad Ohří, dnes Sokolov) 13. 09.

   Napadení četnické stanice henleinovci během první fáze sudetoněmeckého povstání. Četníci se ubránili. Později se museli vzdát, protože jim bylo vyhrožováno smrtí zajaté manželky jednoho z nich. Poté, co vyšli ze stanice, byli napadeni a lynčováni. Následně došlo k boji henleinovců s Četnickým pohotovostním oddílem a oddílem státní policie, které na místo přijely v autokarech. Povstalci byli poraženi, protože vyklidili bojiště a část uprchla do Německa. Na obou stranách bylo po 4 mrtvých.

 

 

 

Hnanice (prapor Znojmo) 22. 09.

   Přepadení OFS a celnice (13 mužů FS a 5 vojenských posil) asi 200 členy SdFK, německé celní stráže a SS. Obráncům docházela munice a budova byla poničena. Proto družstvo SOS celnici opustilo a ustupovalo do vnitrozemí. Zasahující ČPO se zdržel, protože postupoval podél hranic od Šatova, aby neporušil zákaz palby přes hranice. Svým zásahem však umožnil ustoupit obráncům beze ztrát. Protiútok povolaných posil (kromě ČPO i několik družstev SOS), byl předčasně zastaven vyšším rozkazem. Padl při něm zpravodajský důstojník armády.

Bartošovice v Orlických horách (prapor Rychnov) 22. – 23. 09. 

   Hlídka na CÚ (5 mužů) byla v noci napadena SdFK. Za boje ustoupila z budovy, kterou poté útočníci zapálili. Freikorps začal pronikat do obce. Ze 4 objektů linie těžkého opevnění přišli přes oficiální zákaz na pomoc obráncům vojáci hraničářského pluku. Společně bez vlastních ztrát útočníky zahnali a 4 zajali.

Královec (prapor Jičín) 22. – 23. 09.

   Družstvo SOS (14 mužů FS) bylo vytlačeno z CÚ do vesnice 5 družstvy SdFK (asi 70 mužů). 23. 09. bylo posíleno 3 četami záložníků hraničářského praporu. Společně zahnali Freikorps za hranici bez vlastních ztrát. Povstalci měli 6 padlých.

Libná (prapor Jičín) 22. – 28. 09.

   Boje družstva SOS posíleného jednotkami armády o Libnou s povstalci. 22. družstvo bojem ustoupilo před přesilou SdFK. 23. obsadilo obec s pomocí roty pěchoty s podporou obrněných aut. V dalších dnech družstvo SOS bránilo Libnou posílené o dvě družstva pěchoty. Boje se stupňovaly a 27. musela být povolána na pomoc pěší rota. 28. byl nařízen ústup. 

Pavlův Studenec (prapor Stříbro) 28. 09.

   Družstvo SOS (13 mužů) bylo napadeno přesilou SdFK. S pomocí dvou tanků a čety pěchoty čs. armády vytlačili útočníky za hranice bez vlastních ztrát.   

Pohraničí (prapor Falknov) 29. 09.

   V 0:30 SdFK s podporou příslušníků SS a Wehrmachtu přepadl hlídku SOS. Hlídka posílená o družstvo SOS ustoupila, ale vzápětí společně s posilami čs. armády a podporou čety lehkých tanků dobyla svůj úsek zpět. Útočníci byli zahnáni do Německa.

 

 

Obrana čety SOS, případně posílené jednotkou armády   

 

Mikulov (prapor Hodonín) kolem 20. 09.

   Jedna ze tří čet mikulovské roty SOS v předsunutém postavení byla opakovaně napadána SdFK. Mužstvo nadále nechtělo setrvat na nebezpečném místě a žádalo svého velitele, příslušníka policie, o odchod. Stanoviště nebylo možné opustit, aby nebyly ohroženy sousední čety. Velitel se ve vypjaté situaci psychicky zhroutil a musel být i se svým zástupcem vystřídán ve funkci příslušníky četnictva. Pod novým velením četa na stanovišti zůstala a udržela je i v následujících dnech.  

Kraslice (prapor Falknov) 22. 09.

   Po nařízeném ústupu z Kraslic zaujala četa SOS obranné postavení na cestě do Jindřichovic Anenským údolím, kde se zakopala. Krátce po poledni začala odrážet postupující SdFK. V 14:00 posílil obránce obrněný automobil a pěchota pohotovostní čety. Postup Freikorpsu byl zastaven. Útočníci měli dva mrtvé, 6 těžce raněných a 9 zajatých. Obránci byli beze ztrát.

Jaroslavice (prapor Znojmo) 23. – 28. 09.

   Obrana čety SOS v obci a okolí Jaroslavic, kde družstva působila jako polní stráže. SOS zde měla problémy s muži vojenských posil, jejichž členové německého a smíšeného původu dezertovali ve větším množství k nepříteli. Při opakovaných útocích SdFK musela být dvakrát povolána na pomoc četa hraničářského praporu. Obec byla udržena beze ztrát. 

Kobeřice (prapor Moravská Ostrava) 23. – 30. 09.

   Tři družstva SOS z okolí Kobeřic se sloučila do čety při útoku povstalců na svá postavení u Kobeřic, který společně odrazily.  Po opakovaných útocích Freikorpsu (asi 150 mužů), byli obránci posíleni četou hraničářského pluku z Hlučína. Své pozice udrželi beze ztrát.

Brandov (prapor Most) 26. – 30. 09.

   Boj čety SOS (64 mužů) o Brandov a zdejší pobočku čs. zbrojovky v Zeleném Dolu s asi 600 povstalci. Zbrojovka byla přepadena a obsazena SdFK, získána zpět a znovu ztracena. Na rozkaz velitele praporu četa ustoupila před přesilou z obce. Pokus o znovudobytí Brandova v noci se nezdařil. Z důvodu nové hrozby obklíčení četa opět ustoupila. Po posílení ČPO a jednotkou státní policie se vrátila k Brandovu. Pro silné obsazení Freikorpsem však nemohl být dobyt. SOS ztratila policistu a jednoho muže vojenských posil, SdFK údajně 15 mrtvých.

Sudický výběžek (prapor Moravská Ostrava) 27. 09.

   Po opakovaných útocích z předchozích dnů se na rozkaz nadřízeného velitele stáhly tři družstva SOS (24 mužů) ze Sudic a okolí do Tomáškova dvora v Rohově. Kolem 12:00 byl dvůr napaden asi 150 muži SdFK v polokruhu. Útok byl odražen bez vlastních ztrát po 4 hodinách boje s pomocí pěchoty, která přijela na dvou nákladních autech. Útočníci nechali poblíž statku dva mrtvé a jednoho těžce zraněného. 

Vyšší Brod (prapor České Budějovice) 28. – 29. 09.

   Napadení města, bráněného několika družstvy SOS (asi 50 mužů), jednotkami SdFK. Vyšší Brod byl povstalci obsazen za nepřítomnosti SOS již 23. a získán zpět za pomoci pohotovostního oddílu armády následující den. 28. SdFK s pomocí místních henleinovců znovu zaútočil. Padl jeden člen vojenských posil. Družstva SOS ustoupily z města na jeho okraj. 29. ráno byly napadeny asi 600 muži Freikorpsu posílených příslušníky SA a SS. V poledne obránci ustoupili na levý břeh Vltavy a drželi zde obranu do 30. ráno, kdy bylo město s vojenskou pomocí dobyto zpět.

 

 

Obrana roty SOS, případně posílené jednotkou armády   

 

Šluknovský výběžek (prapor Liberec) 22. 09.

   Protiakcí po obsazení výběžku SdFK se účastnila jednotka SOS z Varnsdorfu, o velikosti roty, posílená četou motorizované pěchoty čs. armády. U Jiřetína pod Jedlovou narazila na příslušníky Freikorpsu, SA a SS a byla v postupu zastavena. Musela se u jiřetínské křižovatky zakopat a zaujmout na jednu a půl hodiny obranu. Poté opět přešla do útoku. Jiřetín byl obsazen až následující den při postupu na Varnsdorf.

Vápenná, dříve Zighartice (prapor Šumperk) 22. – 28. 09.

   Zastavení postupu povstalců v Javornickém výběžku. Obranu zaujaly družstva SOS, které unikly z výběžku během ofenzívy Freikorpsu, posílené o zálohu praporu SOS, četníky z okolních stanic a pěší četu s družstvem kulometné roty hraničářského praporu 7 z Jeseníku. Asi 200 obránců čelilo několik dní útokům SdFK, který měl přibližně 800 – 1000 mužů. Během bojů byl na hlídce omylem smrtelně zraněn příslušník FS. Celkové ztráty Freikorpsu nejsou známy, svědecky je doloženo 5 padlých.

Libá (prapor Falknov) 23. 09.

   Jednotka praporu SOS Falknov pod vedením velitele praporu byla při pokusu osvobodit Libou, obsazenou Freikorpsem, zastavena před návrším u Libé palbou z kulometů SdFK a SS.  Příslušníci SOS zaujali obranu do následujícího dne, kdy pokračovali v postupu. Úspěšný byl až druhý útok s pomocí posil SOS a armády s podporou obrněného automobilu a čety lehkých tanků. Jeden tank byl přitom vyřazen střelbou protitankového kanónu od německé hranice. Po dobytí kóty postup na Libou nepokračoval.

 

 

 

Třebom – Sudický výběžek (prapor Moravská Ostrava) 22. 09.

   Znovudobytí obce třemi družstvy SOS z Třebomi a okolí, sloučenými do čety, po jejím obsazení Freikorpsem v noci. Třebom byla dobyta ráno beze ztrát SOS, povstalci měli údajně několik padlých.

Kraslice (prapor Falknov) 22. 09.

   Po úspěšném zastavení postupu SdFK četou SOS a pohotovostní četou čs. armády mezi Kraslicemi a Jindřichovicemi, byly tyto jednotky posíleny rotou pěchoty s četou lehkých tanků. Společně odpoledne zahájili postup na Kraslice, obsazené Freikorpsem. Tanky prorazily barikády na přístupech k městu a do půlnoci byly Kraslice dobyty. Na straně SOS a armády byli jen tři těžce ranění.

Varnsdorf (prapor Liberec) 22. – 23. 09.

   Na Varnsdorf, ztracený během ofenzívy SdFK 22. 09., zahájila postup téhož dne odpoledne rota SOS, spolu s motorizovanou četou čs. armády.  U Jiřetína musela dočasně přejít do obrany. 23. byla posílena rotou čs. armády. Při dalším postupu na Varnsdorf probíhaly celý den boje s SdFK, SA a SS. Varnsdorf byl obsazen až po nasazení čety lehkých tanků. 

Dolní Světlá (prapor Liberec) 22. 09.

   Znovudobytí CÚ v noci třemi družstvy SOS (asi 40 mužů), po jeho obsazení Freikorpsem (přibližně přes 100 mužů) během odpoledne. SOS měla dva lehce raněné, SdFK měl dva mrtvé a několik těžce raněných.

Cetviny (prapor České Budějovice) 23. – 24. 09.

   Dopoledne 23. byla četníky českobudějovického ČPO a vojáky asistenčního oddílu pěšího pluku 1 z Kaplic dobyta vesnice, obsazená SdFK. Pod palbou těžkého kulometu od celnice však museli před polednem ustoupit. Na bojišti byl zanechán prostřílený autobus ČPO. 24. byly Cetviny osvobozeny vojenským pohotovostním oddílem se třemi tančíky vzor 30 a asistenční četou p. pluku 1 z Kaplic. 

Vyšší Brod (prapor České Budějovice) 30. 09.

   Osvobození města dobytého SdFK 28. a 29. 09. Akce se účastnilo několik družstev SOS, cyklistická rota smíšeného přezvědného oddílu a improvizovaný obrněný vlak. Při útoku padl vojín cyklistické roty. Freikorps z Brodu ustoupil a zanechal ve městě 17 padlých.

 

 

 

Bruntál (prapor Bruntál) 24. – 26. 09.

   Pokus o puč ve městě. Boje probíhaly vždy v nočních hodinách. Z jednotek SOS se jich zúčastnil ČPO a muži z velitelství praporu v budově okresního hejtmanství, kterou povstalci dobývali. Puč byl potlačen s pomocí asistenční jednotky pěšího pluku 6 z Olomouce, čety lehkých tanků vzor 34 samostatného přezvědného oddílu a pohotovostních jednotek armády postavených pěším plukem z Bruntálu. Těmi byly dvě čety s obrněnými automobily vzor 33 a oddíl s četou tančíků vzor 30.

Český Krumlov (prapor České Budějovice) 30. 09.

   Boje s henleinovci, kteří napadli ustupující družstva SOS, roznětové hlídky armády a okresní úřad ve městě. S pomocí soustředěného četnického oddílu se podařilo úřad uhájit a poté z Krumlova evakuovat část českého obyvatelstva. Ve městě se bojovalo i 02. 10., kdy proti povstalcům zasáhla jednotka pěchoty s obrněnou technikou. Přestože byl útok neúspěšný, mohl během něj odejít zbytek českých civilistů.

 

   Uvedené bojové akce dokazují, že v září 1938 neprobíhaly v pohraničí ČSR jen přestřelky s henleinovci, ale probíhala zde skutečná válka. Její bitvy byly prvními neoficiálními boji 2. světové války, i když se s těmi pozdějšími samozřejmě nemohou měřit. 

   Přesvědčení, že ČSR se v roce 1938 nebránila a vydala své pohraničí bez boje, je proto mylné. Dokud byla naděje na obranu proti nacistickému Německu společně se spojenci, republika se bránila. Kromě historických dokumentů to dokazují i desítky pomníčků, věnovaných těm, kteří při této obraně položili své životy.

 

 

 

LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS - díl první. Codyprint, Praha 2007

LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS - díl druhý. Codyprint, Praha 2007

POHORSKÝ, Vladimír: O hranice se nejedná, o hranice se střílí! In: Hraničáři pod Luží 38. ARPA, Dvůr Králové n. L. 2004