Jdi na obsah Jdi na menu
 


Habartov (Habersbirk) 1938 – první bitva Stráže obrany státu

9. 2. 2019
Mgr. Martin Ivan
  
   Habartov (německy Habersbirk), je město, ležící v západních Čechách v okrese Sokolov (bývalý Falknov nad Ohří). V září 1938 zde došlo k prvnímu většímu ozbrojenému střetu mezi henleinovci a Stráží obrany státu (SOS) během sudetoněmeckého povstání.
   Tato událost je známa z filmu Dny zrady. Byla však ztvárněna zjednodušeně a jen částečně. Film se soustředil na henleinovský teror během první části konfliktu a dočasného vítězství povstalců v Habartově. Zcela pominul následný boj mezi jednotkami ministerstva vnitra a henleinovci, který příslušníci SOS vyhráli.
 
Habartov v roce 1938
   V roce 1938 byl Habartov jen větší vesnicí. Žilo zde celkem 3135 obyvatel, z toho 207 Čechů. V Habartově bylo tedy více jak 90 % německého obyvatelstva. Podle voleb z května 1938 měla Sudetoněmecká strana (SdP) asi 85 % všech voličů. Henleinova strana byla nejsilnější a její příslušníci velmi aktivní. Bylo zde také několik komunistů a sociálních demokratů, kteří měli v Habartově i svého starostu. 
   Ve vesnici byla pošta s telegrafním a telefonním úřadem, česká a německá obecní škola, farní úřad a četnická stanice, která sídlila v přízemí budovy německé školy. Stanice měla dvě místnosti a sloužila zároveň jako kasárna (ubikace) pro svobodné četníky. 
   Na stanici sloužilo pět četníků: velitel stanice praporčík Jan Koukol, strážmistři Jan Pardus, Antonín Křepela, Matěj Příbek a strážmistr Brož, který byl v září na léčení v nemocnici ve Falknově. Koukol a Pardus měli v Habartově rodiny. Růžena Pardusová pracovala na poště a ve zdejších událostech sehrála významnou roli.
   Místní četníci byli zařazeni do praporu SOS Falknov. Úkolem SOS bylo v případě náhlého útoku z Německa zdržet protivníkovy jednotky a získat čas pro armádu k zaujetí obranných postavení.
   Na stanici byly také uloženy pušky pro příslušníky vojenských posil, což byli vybraní záložníci vyčlenění pro SOS. V době konfliktu však záložníci nebyli přítomni, protože neměli vyhlášenou pohotovost.
 
Zahájení nepokojů a povstání v Habartově
   Dne 12. září 1938 v pozdních večerních hodinách, měl německý kancléř Adolf Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku štvavou řeč vůči ČSR. Po Hitlerově projevu, který byl v přímém přenosu hromadně poslouchán z rádia, vypukly v západních Čechách nepokoje. V Habartově chodili henleinovci semknuti v průvodech a do půlnoci křičeli politická hesla. 
   Ráno 13. září žádal pivovar v Habartově telefonické spojení s Doupovem. Během hovoru požadovali místní henleinovci posilu 300 mužů. Růžena Pardusová, která měla právě službu, hovor vyslechla a přerušila. Zaměstnance pošty poté varoval německý snoubenec jedné z úřednic, že poštovní úřad bude přepaden. Listonoše, kterého Pardusová vyslala na četnickou stanici, však henleinovci na ulici poslali zpět.
   Kolem půl deváté převzali funkcionáři SdP vládu nad obecním úřadem, stejně jako  v okolních obcích západních Čech, kde právě začínalo povstání. V budově internovali německého sociálně demokratického starostu a obecního zřízence, kteří byli loajální k ČSR. 
   Krátce na to přišel na četnickou stanici komunista německé národnosti a informoval četníky o tom, že henleinovci obsadili obecní úřad, sociálně demokratický konzum a českou školu na Rádě. V německé škole děti od rána nebyly.
   Mezitím na dole Rudolf, kde byla zaměstnána řada habartovských mužů, byla vyhlášena stávka a od rána se nepracovalo. Shromáždil se zde dav demonstrantů s cílem vyrazit k habartovskému kostelu, kde se mělo konat další shromáždění. Mezi demonstranty se šířily nepravdivé zvěsti o tom, že Cheb byl obsazen Wehrmachtem. Kolem půl desáté dav vyrazil do Habartova.
   Po deváté hodině vnikli ordneři na poštovní úřad v Habartově, i když před jejich příchodem stačili listonoši dveře zamknout. (Ordneři byla pořádková služba SdP, tajně vyzbrojovaná z Německa.) Výhružkami dosáhli otevření, postavili všechny zaměstnance ke zdi a vynutili si předání služebních zbraní a mobilizačních rozkazů. Akci vedl Otto Plass, úředník na jednom z okolních dolů. 
   Během přepadení zazvonil telefon. Nikdo z ordnerů se v obsluze nevyznal, Růžena Pardusová využila příležitost a propojila četnickou stanici s okresním četnickým velitelstvím ve Falknově. Plass uslyšel český hovor, spojení přerušil, Pardusovou dal vyvést před poštu a nařídil její popravu. Život jí zachránil příchod dalšího oddílu ordnerů, jejichž výše postavený velitel popravu zrušil. Nakonec byla odvedena do svého bytu, který se nacházel v budově německé školy vedle četnické stanice a kde byla její tchýně s roční vnučkou Věrkou.
   Telefonický rozhovor, který ohrozil život Růženy Pardusové, však četníkům příliš nepomohl. Z okresního velitelství jim jen poradili, aby uklidnění situace požadovali po místním funkcionáři SdP, který se zaručil za pořádek.
 
Napadení četníků na stanici
   Situace v obci se postupně zhoršovala, na věži kostela se objevil říšský prapor s hákovým křížem. Praporčík Koukol se strážmistrem Pardusem vyrazili na obecní úřad pokusit se zajistit klid a pořádek. Cestu jim však zastoupil dav asi 150 henleinovců, který jim hrozil motykami, krumpáči a obušky. Četníci se vrátili zpět do stanice. 
   Cestou se k nim připojila deputace funkcionářů SdP – místní vedoucí SdP Zährl, Schugg, Plass a několik dalších. Dožadovali se, aby četníci složili zbraně. Tvrdili, že všechny úřady v Chebu, ve Falknově a okolí, jsou v jejich rukou a že říšsko-německá armáda již postupuje od hranic. 
   Během jednání přišly na prostranství před stanici další dva oddíly uniformovaných ordnerů. Jednotlivě vnikali dovnitř stanice, takže četníci museli krok za krokem couvat, aby se vyhnuli konfliktu, což měli nařízeno. Jak později vypověděl Jan Pardus, bylo v počátku vyjednávání organizované, brzy se však projevila nejednotnost uvnitř tábora vzbouřenců. Začali si navzájem skákat do řeči a převládala živelnost a emoce. 
   Ordneři vnikli i do zadní místnosti stanice, kde byla služební puška strážmistra Brože, který byl na léčení v nemocnici ve Falknově. V místnosti bylo ještě dalších 5 pušek zamčených ve skříni pro potřebu SOS. Aby se těchto zbraní a střeliva nezmocnili, následovali je strážmistři Pardus a Křepela do zadní místnosti. 
   Po delším dohadování dal Plass povel k odzbrojení četníků.  Pokusil se vzít pušku strážmistra Brože a začal se rvát s Pardusem, který se mu v tom snažil zabránit.
   V sousední místnosti, kde byl praporčík Koukol a strážmistr Příbek, padl první výstřel. Strážmistr Křepela na pokyn Parduse vypálil asi 4 rány otevřenými dveřmi do první místnosti.  V zadní místnosti vytáhl Plass z kapsy pistoli, nestačil však nikoho zasáhnout a sám byl zastřelen.  Pardus s Křepelou stříleli do vzduchu a ordneři utekli ze stanice. S sebou odnesli jednoho těžce raněného. 
   Strážmistr Příbek byl raněn při zavírání dveří budovy a praporčík Koukol ležel v přední místnosti zastřelen vlastní puškou, kterou mu ordneři před tím vyrvali z rukou. Příbek krvácel z ramene levé ruky a pravého ukazováčku. Snažil se vystřelit, ale nemohl, nepodařilo se mu odjistit pojistku a prst měl roztržený od lučíku při tahání o pušku s ordnery. Aby se mohl účastnit obrany, musel mu Křepela natáhnout pistoli.
 
Obrana četnické stanice  
   Rozprchnutí ordneři se ukryli v okolních domech a stříleli z nich do oken stanice. Četníci střelbu opětovali. Dobývání budovy trvalo si dvě a půl hodiny. Po celou tu dobu vyzváněly zvony na kostele a houkaly důlní sirény. Povstalci tím chtěli přivolat posily z okolních obcí.
   Ordneři stříleli i z půd sousedních domů. Pardus vysadil dveře spojující obě místnosti a opřel je o okno, do kterého nejvíc stříleli a kterým bylo dovnitř dobře vidět. V dalším okně udělali četníci barikádu z knih, aby je před střelbou chránila.        
   Pro případ, že by byla stanice dobyta, vyjmul Pardus z pušky strážmistra Brože a z pušek pro SOS závěry a hodil je hluboko do topeniště kuchyňských kamen. Zbraně tak nebyly střelby schopné. Pušky potom schoval pod postel. Kromě toho přenesl část munice do dalších míst v budově, kdyby obránci museli opustit místnosti stanice.
   Povstalci chtěli za každou cenu četnickou stanici dobýt, proto vytáhli hasičskou stříkačku, aby obránce vytopili. Její obsluhu však rozehnal strážmistr Příbek střelbou z pistole z okénka v prvním poschodí.
   Poté henleinovci odkopali část zdi budovy krumpáči a přivezli bedny s důlními trhavinami. Vyzvali četníky, aby se vzdali, jinak vyhodí budovu do povětří. Četníci to odmítli. K výbuchu naštěstí nedošlo, protože obléhatelé se obávali, že poškodí i sousední domy.
   Mezitím povstalci zajali manželku strážmistra Parduse. Růžena Pardusová v době, kdy padly první výstřely, spolu s tchýní a s dcerou Věrkou v náručí vyskočila z okna a pokusila se utéci. Byly však zadrženy. 
   Pardusová byla svázána provazy a místními obyvateli bita. Kromě potrhaných šatů a několika poranění jí způsobili i těžký otřes mozku. Pak přivedli na provaze Pardusovou před stanici a vyzvali četníky, aby se vzdali, jinak bude manželka strážmistra Parduse zastřelena.
   Jako první vyšel beze zbraně strážmistr Příbek, a byl hned henleinovci napaden. Za ním pak strážmistr Křepela. Ten na nic nečekal a rozběhl se směrem ke staré šachtě. Tělo zavražděného Křepely bylo později nalezeno za vsí, kde byl postřelen a ubit.
   Poslední vyšel strážmistr Pardus. Jeho nejprve postřelili. Poté se na něj vrhl dav a zbil jej do bezvědomí. Po chvíli přišel k sobě a pokoušel se plazit uličkou, byl však znovu bit a udeřen krumpáčem do hlavy. Naštěstí pro něj znovu pozbyl vědomí, stejně jako jeho manželka a Příbek a všichni tři byli považováni za mrtvé. 
 
Bitva o Habartov
   Kolem 14. hodiny vjel do obce autokar s dvanácti příslušníky Četnického pohotovostního oddílu (ČPO) z Falknova, který sem vyslal tehdejší okresní velitel nadporučík Václav Beneš. V oddílu byli mladí čekatelé četnické služby a jejich instruktoři. Zřejmě vyjeli až poté, co se nedařilo znovu navázat s Habartovem telefonické spojení.
   Hned při vjezdu do obce autokar narazil do ocelového lana, napnutého přes cestu. Lano však nevydrželo a přetrhlo se. Na návsi se vůz dostal do křížové palby povstalců. Ještě uvnitř byl do hlavy zasažen četník na zkoušku, desátník Stanislav Roubal. Při vystupování před četnickou stanicí byl zasažen četník na zkoušku, četař Vladimír Černý a za několik minut poté zemřel. Zraněn byl i další četnický čekatel Vavřinec Hyka.
   Četníci palbu opětovali, ale protože jich proti přesile bylo málo, bránili se až do příjezdu další posily. Tou byl autokar se třinácti strážníky karlovarské státní policie. I toto vozidlo bylo zasaženo několika střelami, naštěstí však nikdo nebyl zraněn.
   Teprve poté začali mít příslušníci bezpečnostních sborů nad henleinovci navrch. K četnictvu a policii byli v té době přednostně přijímáni délesloužící poddůstojníci československé armády. Jednalo se tedy většinou o zkušené bývalé vojenské profesionály.
   Postupně byla obsazena četnická stanice, hostinec a další místa odporu. Během boje byli zabiti tři povstalci a řada dalších byla zraněna. Zbývající henleinovci se dali na útěk, mnozí do Německa, protože hranice byla nedaleko.
   Výsledkem konfliktu v Habartově bylo po čtyřech mrtvých na obou stranách. Četníci měli tři zraněné. Henleinovci více, jejich přesný počet se nepodařilo zjistit, protože někteří z nich uprchli, nebo byli ostatními odneseni.
 
Byla to první bitva 2. světové války?
   Na internetu je možné narazit na tvrzení, že v Habartově proběhla první bitva 2. světové války. Střetnutí je možné označit jako bitvu, vzhledem k počtu zúčastněných ovšem jen jako malou.
   Četníků a policistů se postupně do boje zapojilo 29. Ordnerů a dalších henleinovců, kteří byli vyzbrojeni střelnými zbraněmi, bylo několik desítek. Nepočítáme-li henleinovce vyzbrojené domácím nářadím, kterých bylo možná i několik stovek, reálně však do boje nezasáhli.
   O první bitvu 2. světové války však zcela jistě nešlo. I neoficiální válka mezi Československem a nacistickým Německem začala až 17. září 1938, kdy Adolf Hitler povolil na území Německa organizovat a vyzbrojovat Sudetoněmecký Freikorps. Příslušníky Freikorpsu se stávali sudetští Němci, kteří uprchli z ČSR po porážce první fáze sudetoněmeckého povstání. Historici hybridní válku mezi Německem a Československem za skutečnou válku nepovažují.  Oficiální zahájení 2. světové války se zatím stále počítá až od 1. září 1939, kdy bylo Polsko napadeno Německem.
   Zajímavé ovšem je, že v Habartově se střetly jednotky, které měly být v případě války využity. Ordneři byli sice oficiálně uniformovanou pořadatelskou službou SdP, v plánech na přepadení Československa však s nimi němečtí nacisté počítali jako s diverzními jednotkami v týlu protivníka. Proto také ordnery tajně v Německu cvičili a pašovali pro ně zbraně do Československa.
   ČPO byly zařazeny jako motorizovaná záloha praporů SOS. Motorizované oddíly policie byly zpravidla do těchto záloh zařazeny také. I když boj v Habartově nebyl první bitvou 2. světové války, byl první bitvou SOS z řady dalších, ke kterým v roce 1938 a 1939 v pohraničí ČSR došlo.
 
 
Použitá literatura a prameny: 
GALAŠ, Radek:  Habersbirk (Habartov) 13. 9. 1938 - skutečný začátek druhé světové války? Webové stránky Pohraničí 1938 – 39
LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS - díl první a třetí. Codyprint, Praha 2007

 

 

Náhledy fotografií ze složky Habartov (Habersbirk) 1938