Velitelé praporů Stráže obrany státu, jejich bitvy a osudy
1. 6. 2019
Mgr. Martin Ivan
V letech 1936 – 1939 existoval v Československé republice (ČSR) zvláštní bezpečnostní sbor Stráž obrany státu (SOS). Byl vytvořen jako preventivní opatření proti nenadálému vpádu nepřítele, ale také na udržování pořádku v pohraničí.
Sbor byl smíšený. Jeho členy byli určováni především příslušníci četnictva, finanční stráže, státní policie a vojenské posily. Celkem bylo zformováno 30 příhraničních praporů Stráže a jeden vnitrozemský (Praha), ve kterých bylo zařazeno přes 30 000 mužů.
Veliteli praporů byli jmenováni důstojníci pěchoty v hodnostech majorů nebo podplukovníků (u praporu Praha plukovník). Protože v mírové době podléhala SOS politické správě, byli tito důstojníci přiděleni k hlavním okresním úřadům, nebo policejním ředitelstvím a byli podřízeni okresním hejtmanům, případně policejním ředitelům. Společnými jmenovateli vybraných důstojníků byly legionářská minulost, bojové zkušenosti z 1. světové války a především národní spolehlivost.
Cílem tohoto textu je připomenout jména velitelů praporů SOS, největší vojenská střetnutí jimi vedených jednotek a stručně zmínit jejich pozdější osudy po zániku Stráže.
Bitvy SOS v letech 1938 – 1939
Následující přehled obsahuje jména a hodnosti velitelů v době, kdy veleli praporům SOS a nejvýznamnější střetnutí jejich podřízených jednotek. (Po Mnichovu a územních ústupcích Maďarsku a Polsku se obvody a uvedená sídla velitelství praporů SOS měnily.)
Nejčastějším protivníkem Stráže byl Sudetoněmecký Freikorps (SdFK). Kromě spojeneckého Rumunska však bojovali příslušníci SOS s polovojenskými jednotkami všech sousedních států. Kromě toho i s pravidelnými armádami Maďarska a Polska, které vnikly na území republiky. Při bojích proti přesile byla nezbytná pomoc čs. armády.
Velitelé praporů měli omezené možnosti spojení se svými jednotkami, rozptýlenými podél hranic. Proto obvykle při střetnutích s protivníkem na místě veleli nižší velitelé. V několika případech se však velitel praporu osobně účastnil boje a vedl své muže do bitvy.
U praporů SOS v zemích České a Moravskoslezské, kde není uvedeno žádné střetnutí, docházelo jen k bojům jednotlivých družstev a hlídek SOS bez pomoci dalších jednotek. Výjimkou jsou prapor Praha, vzhledem k jeho vnitrozemské poloze a prapor Moravské Budějovice, zřejmě z důvodu velmi malé vzdálenosti mezi pevnostní linií a státní hranicí.
Země Česká
mjr. František Kynych, prapor SOS Rychnov nad Kněžnou
Bartošovice v Orlických horách 22. 09. 1938 Boj o celní úřad, během kterého budova shořela. Obráncům přišli na pomoc vojáci hraničářského pluku z linie těžkého opevnění.
mjr. Josef Wurm, prapor SOS Jičín
Královec 22. – 23. 09. 1938 Znovudobytí úseku družstva SOS, obsazeného SdFK, s pomocí vojáků hraničářského praporu.
Libná 22. – 28. 09. 1938 Intenzivní boje družstva SOS o obec s přesilou SdFK. Přes úspěšnou obranu s pomocí armády se boje stupňovaly a nakonec byl nařízen ústup.
pplk. František Kruliš, prapor SOS Liberec
Dolní Světlá 22. 09. 1938 Znovudobytí celního úřadu obsazeného SdFK četou SOS.
Šluknovský výběžek 22. – 23. 09. 1938 Znovudobytí většiny výběžku obsazeného SdFK s pomocí armády a podporou obrněné techniky. Největší boje SOS a čs. armády v září 1938.
pplk. Ladislav Loupal, prapor SOS Litoměřice
Tisá 22. 09. 1938 Znovudobytí obce, obsazené SdFK, s pomocí armády a podporou čety obrněných automobilů.
mjr. Josef Poděbradský, prapor SOS Most
Brandov 26. – 30. 09. 1938 Těžké boje čety SOS o obec a pobočku čs. zbrojovky v Zeleném Dolu se SdFK. Přes nasazení posil byla obec ztracena.
pplk. František Stangl, prapor SOS Kadaň
Vejprty 12. – 13., 22. – 23. 09. 1938 Opakované přepady města na hranici SdFK. V prvním případě se SOS ubránila, v druhém případě bylo město znovu obsazeno s pomocí armády.
mjr. František Helvín, prapor SOS Falknov nad Ohří (dnes Sokolov)
Habartov 13. 09. 1938 Znovudobytí obce a četnické stanice obsazené henleinovci.
Anenské údolí (u Kraslic) 22. 09. 1938 Zastavení postupu SdFK četou SOS s pomocí pohotovostní čety armády s podporou obrněného automobilu.
Kraslice 22. 09. 1938 Znovudobytí města obsazeného SdFK četou SOS s pomocí armády.
Libá 23. – 24. 09. 1938 Dobytí kóty obsazené SdFK a SS jednotkou SOS pod vedením velitele praporu s pomocí armády a podporou obrněné techniky.
Pohraničí 29. 09. 1938 Znovudobytí úseku obsazeného SdFK, podporovaného příslušníky SS a Wehrmachtu s pomocí armády a s podporou čety lehkých tanků.
mjr. Václav Diviš, prapor SOS Stříbro
Pavlův Studenec 28. 09. 1938 Vytlačení SdFK z úseku družstva SOS s pomocí armády a podporou dvou tanků.
pplk. Jaroslav Herkloc, prapor SOS Domažlice
pplk. Jaroslav Rejžek, prapor SOS Strakonice
pplk. Quido Matoušek, prapor SOS České Budějovice
Cetviny 23. – 24. 09. 1938 Boje o městečko na hranici s SdFK, dobyto zpět s pomocí armády a podporou obrněné techniky.
Vyšší Brod 28. – 30. 09. 1938 Obrana a znovudobytí města obsazeného SdFK s pomocí cyklistické roty armády a improvizovaného obrněného vlaku.
Český Krumlov 30. 09. – 01. 10. 1938 Boje s henleinovci při evakuaci českých obyvatel města. (02. 10. na město neúspěšně zaútočila armáda s tanky a improvizovaným obrněným vlakem.)
mjr. Jaroslav Černík, prapor SOS Jindřichův Hradec
Romava a Staré Hutě 22. 09. – 02. 10. 1938 Obranné boje dvou družstev SOS. 02. 10. obě spojená družstva s pomocí roty armády dobyla zpět Staré Hutě, obsazené během bojů SdFK.
plk. Josef Papež, prapor SOS Praha
Země Moravskoslezská
mjr. František Čuta, prapor SOS Moravské Budějovice
pplk. Adolf Matějů, prapor SOS Znojmo
Hnanice 22. 09. 1938 Boj o celnici s SdFK, budova byla poničena a obránci ustoupili.
Jaroslavice 23. – 28. 09. 1938 Obrana čety SOS s pomocí čety hraničářského praporu.
pplk. Josef Malec, prapor SOS Hodonín
Mikulov kolem 20. 09. 1938 Těžké obranné boje čety SOS u Mikulova.
pplk. Ludvík Cibulka, prapor SOS Moravská Ostrava (dnes Ostrava)
Třebom 22. 09. 1938 Znovudobytí obce obsazené SdFK četou SOS.
Kobeřice a Strahovice 26. 09. 1938 Úspěšná obrana čety SOS proti rotě SdFK v okolí obcí.
Rohov 27. 09. 1938 Úspěšná obrana čety SOS proti rotě SdFK v obci.
pplk. Miroslav Šitina, prapor SOS Bruntál
Bruntál 24. – 26. 09. 1938 Potlačení henleinovského puče ve městě společně s armádními jednotkami s podporou obrněné techniky.
pplk. Josef Knecht, prapor SOS Šumperk (od října 1938 Boskovice)
Vápenná, dříve Zighartice 22. – 28. 09. 1938 Zastavení postupu SdFK Javornickým výběžkem jednotkami SOS s podporou jednotky hraničářského praporu z Jeseníku.
Moravská Chrastová 31. 10. 1938 Znovudobytí obce obsazené henleinovci oddílem SOS vedeným velitelem praporu, společně s jednotkami pěšího pluku 13.
Země Slovenská
pplk. Josef Fanta, prapor SOS Bratislava
pplk. Karel Jahelka, prapor SOS Nové Zámky
Parkan (dnes Štůrovo) 07. 10. 1938 Odražení útoku maďarské armády na předmostí důležitého mostu přes Dunaj. Útočníci na lodích byli poraženi a tím byl další útok zmařen.
pplk. Josef Šebesta, prapor SOS Levice
pplk. Jan Smolka, prapor SOS Lučenec
mjr. Bohumil Matoušek, prapor SOS Rimavská Sobota
Slávikovo (dnes Orávka) 05. 10. 1938 Zastavení postupu roty maďarské pohraniční stráže do slovenského vnitrozemí na linii lehkého opevnění společně s vojáky hraničářského praporu 9.
Dárňa listopad 1938 Znovudobytí pohraniční obce na maďarské armádě, která ji obsadila.
pplk. Jaromír Libánský, prapor SOS Košice
pplk. Josef Burda, prapor SOS Michalovce
Michalovce 22. 03. 1939 Odražení útoku praporu maďarské armády z Podkarpatské Rusi na Slovensko rotou SOS pod osobním velením velitele praporu (na žádost slovenské vlády).
pplk. Josef Krejčí, prapor SOS Spišská Nová Ves
Javorina 27. 11. 1938 Zastavení útoku polské armády s cílem rozšířit již dohodnutý zábor slovenského území. Poláky zastavily společně družstva SOS s jednotkami armády.
pplk. Miroslav Pour, prapor SOS Liptovský Svatý Mikuláš (dnes Liptovský Mikuláš)
pplk. Albert Říha, prapor SOS Žilina
Čadca 25. 11. 1938 Zastavení útoku polské armády na slovenské území před novým vyznačením hranic jednotkami SOS a armády.
Země Podkarpatoruská
pplk. Ota Francl, prapor SOS Užhorod (po územních ústupcích Velký Berezný)
Berehovsko 10. – 14. 10. 1938 Zničení několika maďarských záškodnických oddílů o celkové síle asi 800 mužů. Spolupráce obou praporů SOS a armády na Podkarpatské Rusi.
Rozvegovo 06. 01. 1939 Vítězná bitva mezi čs. a maďarskými silami o Maďary neprávem zabrané předměstí Mukačeva Rozvegovo.
Střední a západní část Podkarpatské Rusi 14. – 17. 03. 1939 Těžké obranné a ústupové boje SOS a 12. divize čs. armády s útočící maďarskou armádou.
pplk. Antonín Zeman, prapor SOS Chust
Berehovsko 10. – 14. 10. 1938 Zničení několika maďarských záškodnických oddílů o celkové síle asi 800 mužů. Spolupráce obou praporů SOS a armády na Podkarpatské Rusi.
Chust 14. 03. 1939 Potlačení povstání ukrajinské nacionalistické organizace Karpatská Sič.
Východní část Podkarpatské Rusi 15. – 17. 03. 1939 Těžké obranné a ústupové boje SOS a 12. divize čs. armády s útočící maďarskou armádou.
Velitelé praporů SOS v době německé okupace 1939 – 1945
Po 15. březnu 1939 zahájila ihned část velitelů SOS proti německým okupantům odboj. Tak jako v jiných jednotkách likvidované čs. armády, docházelo i u praporů SOS k záměrnému zkreslování počtů zbraní a munice, odevzdávaných německé branné moci. Část výzbroje se tak podařilo ukrýt pro potřeby odboje.
Major Kynych dokonce začal organizovat vlastní ilegální jednotku. Později ji přeorganizoval pro potřeby vznikající ilegální armády Obrana národa s celoprotektorátní strukturou. Do Obrany národa se zapojila většina bývalých velitelů praporů SOS.
Během okupace však gestapo proniklo do organizace a při několika vlnách zatýkání byla značná část velitelů Obrany národa zatčena a mnozí popraveni.
Z bývalých velitelů SOS byli popraveni, nebo zemřeli v důsledku věznění: pplk. Cibulka, pplk. Matějů, pplk. Krejčí, pplk. Libánský, mjr. Helvín, pplk. Herkloc a mjr. Poděbradský.
Vězněni byli a dožili se osvobození: pplk. Francl, pplk. Šebesta, pplk. Kruliš, mjr. Wurm a mjr. Kynych.
Do Obrany národa byli také zapojeni: pplk. Franta, pplk. Malec, mjr. Diviš, mjr. Rejžek a pplk. Q. Matoušek. V civilních odbojových organizacích působili mjr. Černík a pplk. Jahelka.
Jediný z bývalých velitelů praporů SOS, kterému se podařilo uprchnout před hrozícím zatčením, byl pplk. Zeman. Ve Francii se zapojil do vojenského odboje a v roce 1945 se vrátil do vlasti jako plukovník ve funkci zástupce velitele Čs. samostatné obrněné brigády.
Květnového povstání v roce 1945 se ve velitelských funkcích účastnili: pplk. Jahelka, pplk. Burda, mjr. Rejžek, mjr. Diviš a pplk. Fanta. Většina ostatních bývalých velitelů SOS se při vypuknutí povstání dala k dispozici místním revolučním národním výborům, nebo vojenským posádkám.
Do ozbrojeného boje se zapojil i jeden z vězněných důstojníků, pplk. Šebesta. V dubnu 1945 byl osvobozen v Německu prvosledovými americkými jednotkami, které se vzápětí dostaly do obklíčení protivníkem. Američané vyzbrojili osvobozené vězně a společně tři dny odráželi útoky německých a maďarských jednotek. Pplk. Šebesta velel při obraně Creussenu čs. dobrovolnickému oddílu.
V průběhu 2. světové války se z 31 bývalých velitelů SOS do odboje aktivně zapojilo 20 důstojníků, z nichž šest bylo popraveno, nebo zemřeli na následky věznění. Zbylých 11 důstojníků se do odboje nezapojilo většinou proto, že se ocitli v neznámém prostředí a neměli na odboj kontakt. V květnu 1945 také nedošlo v místech jejich pobytu k bojům s okupanty.
Osudy velitelů praporů SOS po roce 1945
Už v závěru 2. světové války se ukazovalo, že území předválečné ČSR se ocitlo v zájmové sféře Sovětského svazu. Exilová vláda v čele s prezidentem Edvardem Benešem si buď neuvědomovala, nebo nechtěla připustit nebezpečí s tím spojené.
Sovětský svaz nejprve připravil republiku o Podkarpatskou Rus a později během osvobozování byli zatýkáni českoslovenští občané ruského původu. Došlo i k zatčení a odvlečení armádního generála Vojcechovského.
Čs. komunisté se tajně chystali s podporou Moskvy převzít v ČSR moc. Proto potřebovali ovládnout bezpečnostní složky a armádu. Ministrem vnitra byl zvolen komunista Václav Nosek, ministrem obrany sice nestraník, ale spolupracovník komunistů armádní generál Ludvík Svoboda.
V obou rezortech bylo povoleno členství v politických stranách. Zkušení příslušníci bezpečnostních sborů a armády, kteří spolehlivě sloužili předválečné ČSR, byli zbavováni velitelských funkcí a propouštěni.
Tyto tendence začaly již v červnu 1945 a dopadly i na bývalé velitele praporů SOS. U některých z nich komise pro přijímání důstojníků rozhodla, aby nebyli přijati zpět do činné služby. Dělo se tak především u těch, kteří nemohli prokázat účast v odboji.
Ponechání ve službě dosáhli opakovaným odvoláváním proti závěrům komise: pplk. Smolka, pplk. Burda, pplk. Šitina a pplk. Knecht.
Po válce činnou službu nenastoupili (někteří měli odsloužená léta pro odchod do výsluhy): pplk. Loupal, pplk. Stangl, pplk. Rejžek, pplk. Q. Matoušek, plk. Papež, mjr. B. Matoušek a pplk. Pour.
Příslušníci Obrany národa, kteří přežili válku a zůstali v armádě, se dočkali povýšení a nových funkcí. Nejvyšších hodností dosáhli plk. Zeman a pplk. Francl, kteří služebním postupem získali hodnost brigádního generála. Posledně jmenovaný svou funkci vykonával jen formálně, pro podlomené zdraví v důsledku věznění za války.
Situace v republice a ozbrojených silách se však neustále zhoršovala. Příkladem jsou mjr. Čuta, který měl zákaz vykonávat velitelskou funkci a brigádní generál Zeman, který byl v roce 1947 odeslán nejprve na dovolenou a následně přeložen do výslužby.
Po komunistickém puči v únoru 1948 začaly v ozbrojených silách personální čistky. Od roku 1948 do roku 1951 byli propuštěni nebo penzionováni: pplk. Diviš, plk. Šebesta, pplk. Jahelka, pplk. Černík, plk. Kruliš, mjr. Čuta, pplk. Burda, plk. Fanta, pplk. Šitina a plk. Kynych. Někteří z těchto důstojníků již po válce nebyli povýšeni, proto měli stále stejnou hodnost, jako v době, kdy veleli praporu SOS.
Následovaly další perzekuce. V roce 1950 byl zatčen generál Zeman, v roce 1951 plk. Kynych. Oba byli vězněni a vyslýcháni. Zeman byl degradován na vojína, Kynych byl soudně zproštěn obvinění. V roce 1951 byly rodiny penzionovaných důstojníků násilně stěhovány z větších měst na venkov. V roce 1953 byl důstojníkům snižován velmi výrazně důchod. Ve většině případů se však po několikerém odvolání podařilo zvýšení důchodového platu dosáhnout.
Jedinou výjimkou byl plk. Knecht. (V roce 1946 přijal příjmení manželky Blažík.) V armádě sloužil nejdéle a z aktivní služby odešel na vlastní žádost oficiálně ze zdravotních důvodů v roce 1951. Nebyl také perzekuován, zřejmě proto, že v roce 1946 vstoupil do komunistické strany. Na tomto jeho rozhodnutí mohla mít podíl zkušenost z léta 1945, kdy se musel odvolávat proti nepřijetí do činné služby, přestože na podzim roku 1938 bojoval proti henleinovcům osobně se zbraní v ruce (v bitvě o Moravskou Chrastovou).
V době politického uvolnění v roce 1968 se podařilo vdově po generálu Zemanovi dosáhnout jeho rehabilitace a byla mu in memoriam vrácena generálská hodnost. Ostatní důstojníci museli se svou rehabilitací čekat až na pád komunistického režimu. Kromě Josefa Fanty se však své rehabilitace po roce 1990 nedožili.
Použitá literatura:
LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS - díl první, druhý a třetí. Codyprint, Praha 2007
LÁŠEK, Radan: Velitelé praporů SOS. Codyprint, Praha 2009
POHORSKÝ, Vladimír: O hranice se nejedná, o hranice se střílí! In: Hraničáři pod Luží 38, ARPA, Dvůr Králové n. L. 2004
