Jdi na obsah Jdi na menu
 


Základní informace o Stráži obrany státu

4. 5. 2016
Mgr. Martin Ivan
 
   Stráž obrany státu (SOS, někdy též StOS) byl zvláštní bezpečnostní sbor Československé republiky (ČSR) v letech 1936 – 1939. Byl vytvořen jako preventivní opatření proti nenadálému vpádu nepřítele na základě vládního nařízení č. 270/1936 Sb. ze dne 23. 10. 1936. 
   Za mužstvo Stráže byli určováni příslušníci četnictva, finanční stráže, státní policie a vojenské posily. V roce 1938 také členové a zaměstnanci dalších organizací, především státních. Vojenské posily byli vojáci v záloze s trvalým bydlištěm v blízkosti předpokládaného nasazení. Při nedostatečných počtech bylo mužstvo doplňováno i vojáky aktivní služby. 
   V míru byly jednotky SOS podřízeny ministerstvu vnitra a fungovaly jen rámcově. Mužstvo konalo běžnou rezortní službu a bylo povoláváno na doplňovací výcvik pro řadové příslušníky, instruktory, velitele a specialisty. Pod armádní velení přecházela Stráž při vyhlášení ostrahy hranic. V případě ohrožení bezpečnosti ČSR bylo úkolem SOS během několika hodin uzavřít hranice, zatarasit komunikace a zahájit boj na zdrženou, který měl umožnit čs. armádě zaujmout obranu. 
   Celkem bylo zformováno 30 příhraničních praporů Stráže a jeden vnitrozemský (Praha), ve kterých bylo zařazeno přes 30 000 mužů. Ke zřízení dalších sedmi vnitrozemských praporů kvůli krizi v roce 1938 již nedošlo. Početní stavy jednotlivých praporů Stráže byly závislé na velikosti obvodů a místních podmínkách a kolísaly od 400 do 2000 mužů. Prapory se dělily na roty, čety a družstva, která měla mít 13 mužů s puškami, ručními granáty a lehkým kulometem, jako u pěších družstev armády. Počty mužů v družstvech však byly v praxi jak nižší, tak vyšší. Základ družstev tvořily oddělení finanční stráže, četnické a policejní stanice, někdy i spojované do jednoho družstva a doplňované vojenskými posilami. 
   Sestava SOS byla rozdělena do tří sledů – pozorovacího (zpravodajského), obranného a sledu záloh. Zálohy byly motorizované a byly do nich zařazovány četnické pohotovostní oddíly, sídlící v místě velitelství každého praporu, jednotky vojenských posil pod vedením četníků, případně policejní oddíly. 
   Veliteli praporů byli k 1. prosinci 1936 jmenováni důstojníci pěchoty v hodnostech majorů nebo podplukovníků (u praporu Praha plukovník). Protože v mírové době podléhala SOS politické správě, byli tito důstojníci formálně přiděleni k hlavním okresním politickým úřadům (u praporů Praha, Bratislava, Košice a Užhorod policejním ředitelstvím) jako voj. techničtí referenti a byli podřízeni okresním hejtmanům, případně policejním ředitelům. Společným jmenovatelem důstojníků vybraných pro velitelské funkce byly legionářská minulost, bojové zkušenosti z 1. světové války a především absolutní národní spolehlivost.
   Ve funkcích velitelů rot a čet působili úředníci finanční stráže a důstojníci četnictva, na rotách často okresní četničtí velitelé. Ve funkcích velitelů družstev byli financové, četníci a policisté nižších hodností, obvykle šlo o správce oddělení finanční stráže nebo velitele četnické, případně policejní stanice. 
   Kromě výcviku svých mužů a přípravy pro bojové zajištění hranic velitelé praporů SOS organizovali ve svých obvodech za součinnosti s četnictvem a finanční stráží zpravodajskou službu, jejíž poznatky byly předávány vojenské rozvědce. Pro armádu byl tento zdroj informací velmi cenný, protože četníci a finančníci dobře znali místní poměry a prostřednictvím důvěrníků (konfidentů) monitorovali situaci také v příhraničí sousedních států. 
   První nasazení Stráže proběhlo při ostraze hranic vyhlášené v noci z 20. na 21. května 1938, během mimořádných opatření, nazývaných nepřesně částečná mobilizace. Další, tentokrát již bojové nasazení SOS byla pohotovost od 13. září 1938 do 15. února 1939. Během této doby jednotky Stráže prošly nevyhlášenou pohraniční válkou s polovojenskými formacemi, vysílanými na území ČSR z Německa, Polska a Maďarska. V několika případech se příslušníci SOS dostali do střetů i s pravidelnými jednotkami sousedních států, které vnikly na území republiky. 
   Při odstupování pohraničních území po mnichovské konferenci a vídeňské arbitráži tvořily jednotky Stráže dvoukilometrové bezpečnostní pásmo mezi čs. pravidelnou armádou a okupačními vojsky. Pohotovost praporů SOS v českých zemích byla ukončena 26. listopadu 1938, na Slovensku 12. prosince 1938 a na Podkarpatské Rusi až 15. února 1939. 
   Ještě ve dnech 14. – 17. března, po odtržení Slovenska, okupaci českých zemí a zániku ČSR, vedla SOS spolu s 12. divizí těžké ústupové boje na Podkarpatské Rusi s útočící maďarskou armádou. 
   K oficiálnímu zrušení Stráže došlo 21. prosince 1939, kdy bylo nařízením protektorátní vlády zrušeno vládní nařízení ze dne 23. října 1936 o Stráži obrany státu.
   Při bojovém nasazení jednotek Stráže padlo od září 1938 do března 1939 celkem 84 mužů a 270 bylo zraněno (v počtech jsou zahrnuti i rezortní příslušníci bezpečnostních sborů, kteří nebyli v SOS zařazeni, ale padli při plnění stejných úkolů). Jejich oběti jsou připomínány mimo jiné členy klubů vojenské historie na celém území naší republiky.
 
 
Použitá literatura:
BENEŠ, Jaroslav: Finanční stráž československá 1918 – 1938. FORT print, Dvůr Králové nad Labem 2005
LÁŠEK, Radan: Jednotka určení SOS - díl první a třetí. Codyprint, Praha 2007
LÁŠEK, Radan: Velitelé praporů SOS. Codyprint, Praha 2009 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA